Citujeme loňský výrok jedné z poslankyň sociálního výboru: „Je třeba ze zákona zcela vypustit institut přechodné pěstounské péče, nebo minimálně nezvýhodňovat tento institut. Pěstounství dětí se nesmí stát zaměstnáním samo o sobě. Pěstounem se nesmí stát nikdo, kdo by neměl normální vlastní zaměstnání“.

Pokud by přechodné pěstounství nebylo zaměstnáním, nebylo by vůbec možné ho poskytovat.

Přechodný pěstoun je alternativou pro kojenecké ústavy nebo ZDVOP (Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc – např. Klokánky). Stejně jako tato zařízení, i přechodný pěstoun musí být připraven kdykoli přijmout dítě a ihned se o něj začít starat. Kdo by mohl jen tak z hodiny na hodinu odejít ze zaměstnání?

V ústavních zařízeních je dětem poskytována nepřetržitá péče – tety a strejdové jsou tu pro děti ve dne i v noci. Také práce pěstounů na přechodnou dobu je zaměstnání na 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, nikdo je navíc na konci “směny” nevystřídá. Kolik kvalitních pěstounů by si mohlo dovolit vykonávat pouze dobrovolnickou činnost? Z čeho by žili a financovali domácnost pro sebe i dítě?

Děti, které k pěstounům i do ústavů přicházejí, mají za sebou těžké zážitky, kvůli nimž nemohou vyrůstat ve vlastní rodině. Péče o tyto děti je velmi náročná a vyžaduje od personálu ústavů stejně jako od přechodných pěstounů obrovské nasazení.Pěstounství není totéž co rodičovství. Kolik lidí by ve svém volném čase absolvovalo mnohahodinové odborné přípravy a pravidelná doškolování?

Do rodin přechodných pěstounů se dostávají především novorozenci a malé děti do tří let. Jedna z pěstounek v rozhovoru popsala, jak taková péče vypadá. „Není to o procházkách s kočárkem a o tom, že sedíte s nohama na stole a díváte se, jak miminko spinká. Většinou běháte po různých doktorech. Jejich matky byly zpravidla nezodpovědné, nechodily na kontroly a děti mají obvykle nějaký zdravotní problém. Měli jsme ale i dítě, které bylo týrané hlady. Mělo tak zmenšený žaludek, že nedokázalo vypít běžnou dávku mléka. V noci se proto po hodině budilo a potřebovalo po troškách napít. No a pak samozřejmě děti učíte, snažíte se je rozvíjet, cvičit, rehabilitovat, mazlíte se s nimi, píšete jim deníček, informujete OSPOD o tom, jak se dítěti daří.“

Pěstouni na přechodnou dobu mají dítě v péči většinu času. Podle průzkumu organizace Lumos mají pěstouni dítě v péči 83 % z doby výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu, necelá polovina pěstounů pak má v péči dítě 90 % času. V mezičase mají pěstouni čas na sebe a svou rodinu a čas na psychickou i praktickou přípravu na převzetí dalšího potřebného dítěte. Nemohou si ale dopředu naplánovat žádnou dovolenou, protože nikdy neví, kdy dítě předají do rodiny a jiné naopak přijmou.

Pěstouni na přechodnou dobu se starají o děti, zatímco se hledá trvalé řešení jejich situace. Pěstoun je zárukou toho, že dítě, vytržené náhle ze své rodiny, nezůstane osamoceno (třeba ve skupině cizích dětí a lidí v ústavu), ale dostane svého individuálního blízkého průvodce, který mu toto období čekání na trvalé řešení pomůže zvládnout.

Je správné, že pěstounství na přechodnou dobu je zaměstnáním. Pokud chceme mít dostatek kvalitních pěstounů, nemůžeme se spoléhat jen na několik dobrovolníků.

PODPORUJTE S NÁMI RODINNOU PÉČI. DĚKUJEME.

Sledujte s námi další Fakta a mýty!

Mýtus č. 1: Dětem v ústavech vlastně nic nechybí

Mýtus č. 2: Pěstounství je totéž co rodičovství

Mýtus č. 3: Pěstouni nejsou odborníci, o děti se postarat nezvládnou

Mýtus č. 4: Dítě se bude stěhovat z rodiny do rodiny

Mýtus č. 5: Lepší je žádná vazba, než když ji dítě musí překlopit

Mýtus č. 6: Zaměstnanci ústavů ztratí vinou pěstounů práci

Za spolupráci při vyvracování mýtů děkujeme Asociaci Dítě a Rodina.