Blog

Holínky pro tetu. Osobní zážitky pěstounských rodin (díl první)

Zážitky našich pěstounů…

☔ Venku od rána prší. S Beruškou se chystáme do školy, obouváme si boty v předsíni. Jsou slyšet kapky deště dopadající na parapet. My mlčíme. Ticho je divné, ale za ty tři měsíce, kdy je Beruška u nás, jsme si tak nějak zvykli. Beruška se prostě takhle občas zasekne. Mlčí, pěstičky má zaťaté, hlavou jí běží něco, o čem my nic nevíme a možná ani vědět nechceme. Fakta známe ze spisu, ale co Beruška skutečně prožila a co cítí, o tom se dozvídáme beze slov.

Ve chvílích záseků ještě intenzivněji než jindy cítíme, že to bylo něco setsakra hrozného.

Podle rady psycholožky jsme v tu chvíli prostě s ní, víc dělat nemůžeme.

„Teto, vezmeš si taky holínky?“

Zvedám hlavu, mám radost, že Beruška promluvila.

„Já holínky nemám, vezmu si dneska kozačky, víš,“ odpovídám.

„Nemůžeš chodit rovně.“

Holčička v holínkách a se zaťatými pěstičkami v kapsách bundy stojí u dveří.

„Jak to myslíš, že nemůžu chodit rovně?“

„Musíš okolo louží. Já můžu rovně.“

Kývám hlavou.

„Nemůžeme se držet, když musíš okolo louže,“ napovídá Beruška.

Vyndavá ruku z kapsy a chytá se mě za ruku.

„Měla by sis holínky koupit, teto.“


Další zážitky a příběhy náhradních rodičů:

Dovol nám o tebe pečovat

Drogová past a babička pěstounkou

Ne opožděný, ale zanedbávaný

A další příběhy.

Rubriky