Datový soubor umožňující nahlédnout do toho, jak vypadá pěstounská péče na přechodnou dobu v České republice, vznikal celých čtrnáct let. Se sběrem dat pomocí anonymizovaných dotazníků začala Alžběta Skleničková z Dobré rodiny už v roce 2009. V roce 2014 se pak připojilo Profesní sdružení přechodných pěstounů a postupně se podařilo sebrat data o přibližně tisícovce dětí, které prošly tímto typem péče. Jejich zpracování se následně chopila Nadace Sirius a výsledkem je první skutečně podrobná analýza přechodné pěstounské péče u nás.
Z aktuálních dat vyplývá, že do přechodné pěstounské péče jsou v drtivé většině umisťovány velmi
malé děti. Ze sledovaného vzorku bylo 76 procent dětí mladších jednoho roku. Jen v osmi procentech
případů šlo o děti starší šesti let.
Tyto údaje potvrzují, že přechodná pěstounská péče je využívána především pro péči o nejmenší děti. Zkušenosti pěstounů ale ukazují, že zatímco v prvních letech po jejím zavedení se setkávali téměř výhradně s nejmenšími dětmi, v současné době dochází k posunu a výjimkou nejsou ani děti starší. Bohužel u starších dětí je obtížnější najít náhradní rodinu, takže častěji končí v ústavu.
Alžběta Skleničková
Nejvíce dětí se do přechodné pěstounské péče dostává z porodnice nebo z nemocnice, jen necelých 13 procent přichází přímo z rodiny. Naprostá většina dětí strávila u přechodných pěstounů méně než rok, což je zákonem stanovená maximální doba. U 16 procent dětí, jak ukázala data, byla ale tato lhůta překročena.
Děti jsou v přechodné pěstounské péči převážně do 12 měsíců, než je pro ně nalezeno trvalé řešení, což je v souladu s tím, jak byla tato péče koncipována. Přechodní pěstouni jsou schopni plně se postarat i o dítě, které potřebuje zdravotní péči. Potvrdilo se tak, že přechodná pěstounská péče dovede plně nahradit stávající kojenecké ústavy. A efektivní je také v umisťování dětí do některé z forem rodinné péče.
Většina dětí (94 %) byla z PPPD svěřena do nějaké formy rodinné péče. Jak ukázala analýza, do původní rodiny se ze sledovaného vzorku dětí vrátilo z přechodné pěstounské péče jen 16 procent z nich, tedy ani ne pětina. Do osvojení odcházejí děti, o které rodiče nejeví zájem (39 %). Pokud o dítě projevuje zájem někdo z jeho širší rodiny, směřuje do péče příbuzných (necelých 12 %). Do dlouhodobé pěstounské péče jsou svěřeny děti, o něž sice rodiče zájem projevují, ale nedokážou si pro péči upravit podmínky (27 %).
Alžběta Skleničková
Z analýzy také vyplývá, že starší děti končí často v ústavní péči nebo se vrací do původní rodiny, šance na nalezení náhradní rodiny je u nich bohužel malá. V mnoha případech není důvodem návratu zlepšení poměrů v rodině, ale to, že dítě prostě není kam umístit.
Pro starší děti nejsou v evidenci náhradní rodinné péče vhodné rodiny, a tak jejich řešení není tak úspěšné jako u malých a mladších.
shrnuje Radka Švecová z PSPP
Podrobné záznamy o tisícovce dětí, které přechodnou pěstounskou péčí prošly, jsou v tuzemském kontextu jedinečné.
Statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí uvádějí, že v letech 2011 až 2021 pečovali přechodní pěstouni o celkem 3756 dětí. V datovém souboru jsou tedy zachyceny údaje o více než čtvrtině z nich. To je základ pro tvorbu kvalitních hypotéz o tom, jaké děti jsou do přechodné pěstounské péče umisťovány a kam nejčastěji míří po jejím skončení.
Dana Lipová z Nadace Sirius
Zjištění, která z analýzy vyplývají, pomohou tento typ péče o ohrožené děti dále optimalizovat a mají potenciál posunout těžiště z ústavní péče k té pěstounské. I proto se Dana Lipová s Alžbětou Skleničkovou a Radkou Švecovou shodují, že ve výzkumu budou pokračovat i v následujících letech.
Na webu Dobré rodiny, budeme postupně uvolňovat všechny výsledky této obsáhlé a zajímavé analýzy. Sledujte proto náš web.
Zajímá Vás toto téma více? Zde si můžete na toto téma poslechnout rozhovor s naší metodičkou pro oblast přechodné pěstounské péče Alžbětou Skleničkovou:
Celou publikaci najdete zde:
