Soudy jsou obrovskou slabinou aktuální podoby systému péče o ohrožené děti. Shodují se na tom pěstouni i adoptivní rodiče.

Reportáž s adoptivními rodiči Pawlasovými a s námi doprovázenou přechodnou pěstounkou Lenkou Cingrošovou:

Reportáž ČT: Průtahy v adopci a pěstounské péči

Jaké hlavní problémy v opatrovnickém soudnictví vidíme?

Otázky ohrožených dětí až příliš často zůstávají na samém okraji zájmu

O dětech rozhodují soudci, kteří na rodinné právo nejsou specializovaní a řízení neumí přizpůsobit potřebám dítěte. Opatrovnickému soudnictví chybí profesionální „prestiž“.

Chybí dvory specializované na sociálně-právní ochranu dítěte a pravidelné proškolování soudců v této oblasti

Jak říká v reportáži ministryně Michaela Marksová-Tominová, když „se tito soudci školí, tak to dělají vlastně dobrovolně“.

Dvory jsou zahlcené jinými kauzami a nestíhají

U opatrovnických soudů leží přes 80 tisíc nevyřešených případů!

Řízení trvají neúměrně dlouho

Průměrná délka řízení až do nabytí právní moci je nyní 179 dní – dětem přitom běží čas mnohem rychleji než nám dospělým.

Každý soudce rozhoduje jinak

Zorientovat se a nastavit procesy tak, aby byly v souladu s potřebami dětí, tak prakticky nelze.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky bohužel tento smutný stav léta neřeší. Průtahy jsou podle něj prý jen ojedinělé a tak velká rozhodnutí se „nedají uspěchat“.

Z praxe je ale jasné, že současný soudní systém nehájí zájmy dítěte a nemyslí na něj. Naopak je zdlouhavý, zkostnatělý a odpojený od dopadů jednotlivých postupů na ty nejdůležitější – děti.

Více i v našem komentáři: Soudy by měly rozhodovat rychleji, odborně a s upřednostněním rodiny.