V životě, když pečujeme o dítě, je to stejné jako v letadle. Tam také nejprve nasazuje rodič kyslíkovou masku sobě a až potom dítěti. I v životě musíme nejdříve dobře opečovávat sami sebe, pravidelně doplňovat energii a sbírat síly, jinak se může snadno stát, že nás náročná péče o dítě doslova smete, vyčerpá a může vést až k rodičovskému vyhoření.

V roli rodičů se každý den potýkáme s různými překážkami, starostmi, povinnosti či nečekanými událostmi, na které je potřeba reagovat, udělat je, vyřešit je. To představuje určitou zátěž pro náš mozek, nervový systém a vůbec celé tělo, kdy se často musíme potýkat s celou řadou požadavků, které na nás klade naše okolí nebo my sami. Náhradní rodičovství s sebou často nese ještě navíc další výzvy, které jsou spojené s tím, že pečujeme o dítě, jehož start do života nebyl úplně snadný. A není to jen rodičovství. Denně řešíme i další záležitosti, ať již v práci nebo v domácnosti. Požadavků, které na nás klade dnešní doba, je zkrátka spousta, a snadno se pak může stát, že se cítíme zavalení, vyčerpaní, bez energie. Možností, jak si můžeme sami pomoci lépe zvládat stresové situace, je celá řada. Jednou z cest, jak pečovat o svoji duševní pohodu, může být psychohygiena.

Psychohygiena nabízí různé metody, postupy či strategie, jak se stresem pracovat. A nemusí jít vždy o velké věci typu dovolená u moře, abychom si účinně odpočinuli. Jak tedy načerpat síly? Úvodem bych ráda podotkla, že každý z nás je jiný. Každému pomáhá něco jiného a každý z nás jsme jinak odolný vůči zátěži. V první řadě je tedy důležité nesrovnávat se s ostatními, nemít pocit, že druzí by moji situaci určitě zvládali lépe. Také je dobré znát dobře sám sebe a vědět, co jsou pro mě situace, které mě stresují? Co mi vadí, neumím na to dobře reagovat, nebo co mě zkrátka zatěžuje? A co naopak mě osobně pomáhá? Jsem spíš typ, který potřebuje klid, ticho a odpočinek, anebo jsem typ, kterému udělá dobře pohyb, nějaký sport, pobyt venku a svižnější procházka? To je základ, když sám sebe znám a vím, co potřebuji.

V životě, když pečujeme o dítě, je to stejné jako v letadle. Tam také nejprve nasazuje rodič kyslíkovou masku sobě a až potom dítěti. I v životě musíme nejdříve dobře opečovávat sami sebe, pravidelně doplňovat energii a sbírat síly, jinak se může snadno stát, že nás náročná péče o dítě doslova smete, vyčerpá a může vést až k rodičovskému vyhoření. Ideální vlastně je, když se, pokud možno, nedostaneme do pocitů beznaděje, velkého vyčerpání, podrážděnosti, apatie nebo dokonce až nechuti pečovat. Když toto pociťujete a trvá to delší dobu, týdny či dokonce měsíce, určitě doporučím obrátit se na odborníka, psychologa či psychoterapeuta, protože na takové stavy už může být psychohygiena krátká. A jak se tedy do takových stavů nedostat?

Pro naši duševní pohodu potřebujeme mít dobře naplněné určité podmínky. Takovým základem je kvalitní spánek, pohyb a strava. Pomáhá nastavit si pravidelný režim, chodit spát ve stejnou dobu, ideálně vstávat každý den také ve stejnou dobu. Snažit se denně trávit alespoň nějaký čas venku na čerstvém vzduchu krátkou procházkou. Někdy postačí i posezení na balkoně či terase, či alespoň dívat se chvíli z otevřeného okna, ideálně do zeleně. Myslet na sebe a na to, co jím. Dodržovat pitný režim, protože i třeba taková zdánlivá maličkost jako je nedostatek tekutin může vést ke zhoršení nálady, bolestem hlavy a nesoustředěnosti. My lidé zároveň potřebujeme určitý režim. Věci, které se v jednotlivých dnech opakují a dávají nám takové opěrné body, malé jistoty. Může to být například zvyk, že si každý den dopoledne kolem desáté dám kávu. A to je pak dobré dodržovat. Mozku dává pocit jistoty, když se něco opakuje, když se má o co opřít.

Když tohle všechno dodržuji a stejně mám pocit, že jsou během dne chvíle, kdy je toho na mě prostě moc, jak si mohu rychle pomoci? Co pomáhá, když mám skutečně jen krátkou chvíli pro sebe? Naše přetížení v průběhu dne bývá často způsobeno přetížením některého ze smyslů. Vztaženo na rodičovskou roli, například sluch míváme přetížený, když dítě neustále mluví či přímo křičí. Hmat, když je dítě velmi fyzicky kontaktní a neustále vyžaduje, abych ho nosil, houpal, hladil atd. Je tedy fajn zjistit, který smysl mívám přetížený. Je to sluch? Pak může pomoci zařadit během dne krátké chvíle ticha nebo poslechu příjemné hudby. Je zcela v pořádku říct dítěti, že teď potřebuji pět minut pro sebe a zavřít se například v koupelně. Je to hmat? Pomoc můžeme hledat například v tom, že si půjdeme opláchnout ruce a obličej studenou vodou. Nebo se rovnou osprchujeme celí, a při sprchování si můžeme představovat, jak ze sebe smýváme všechno, co nás tíží a spolu s vodou to odplouvá pryč.

Další rychlou úlevu od přetížení může nabídnout metoda 5-4-3-2-1. Zastavíme se, rozhlédneme a zkusíme si vyjmenovat pět věcí, které vidíme, čtyři věci, kterých se můžeme dotknout, tři věci, které slyšíme, dvě věci, které cítíme čichem a jednu věc, jejíž chuť právě vnímáme v ústech. Tato metoda spočívá v zapojení všech smyslů – zraku, hmatu, sluchu, čichu a chuti. Tím, že vědomě přesměrujeme pozornost od toho, co nás aktuálně stresuje, se míra stresu sníží, neboť mozek se bude soustředit na něco jiného. Zároveň nám to pomůže se trochu uzemnit, vrátit se do těla a nebýt jenom v hlavě u svých stresujících myšlenek. Další krátkou metodou na zklidnění může být opět vědomé uzemnění se. Posadíme se na židli a na chvíli zaměříme pozornost na svá záda, jak se dotýkají opěradla, hýždě, která se dotýkají sedátka, chodidla nohou, které máme pevně na zemi. Můžeme to doprovodit hlubokým nádechem a výdechem, kdy výdech bude o něco delší než nádech.

Když máme skutečně minimum času, další velmi rychlou pomocí může být i uvolňování stresu prostřednictvím krátkých cvičení. Je to jednoduché, rytmicky budeme zavírat ruce v pěst a zase povolovat. Dále můžeme přidat kroužky zápěstím a nárty. Pomůže i zaměřit pozornost na svá ústa. Ve stresu míváme často sevřenou čelist a zaťaté panty. Prvním krokem je tedy čelist povolit, klidně si i otevřít ústa a panty promasírovat. Je to velmi jednoduché, rychlé a zároveň efektivní cvičení, které můžeme dělat v průběhu dne opakovaně.

Závěrem bych chtěla zmínit ještě jednu věc. My lidé jsme sociální čili společenské bytosti. Naši předci už kdysi v pravěku žili v tlupách, ne samotářsky jako některé druhy zvířat. Pro naši duševní pohodu je důležité mít možnost se potkávat s jinými lidmi, trávit s nimi čas, mluvit s nimi. Ideálně osobně, naživo, nikoliv pouze v online prostoru, což je trochu nešvar dnešní doby. Když máme někoho, komu se můžeme svěřit, sdílet s ním své těžkosti, pomyslně se mu vyplakat na rameni, pomáhá to. Proto je důležité, i když jsem rodič, udržovat vztahy se svými blízkými a potkávat se alespoň tak, jak to okolnosti dovolí. Říká se, že sdílené trápení je poloviční a sdílená radost je dvojnásobná, a něco na tom skutečně je.