Poslechněte si rozhovor, který mapuje životní cestu mladé ženy, která své první roky života strávila v ústavní péči. Následně byla přijata do pěstounské rodiny, kde mohla začít pomalu důvěřovat světu. Ale až v dospělosti, díky náročné situaci, do které se dostala, mohla otevřít, zvědomit a začít léčit svá zranění z dětství.

Druhý díl podcastu se Sandrou, která vyrostla v pěstounské péči, začínáme tématem puberty a nástupem na střední uměleckou střední školu.

Velmi rychle jsem zjistila, že většině látky, která se ve škole učí, vůbec nerozumím a tím pádem se to nikdy ani nezvládnu naučit. Proto jsem vyhodnotila, že na některé předměty vůbec nemá cenu chodit. Takže to dopadlo tak, že mě v druhém pololetí ze školy vyloučili. Na to si pamatuji přesně, přijel táta, zabalil mě a vezl domů. Celou cestu, a byly to dvě hodiny jízdy, neřekl ani slovo. Bála jsem se a tam jsem si poprvé říkala, že budou litovat, že si mě vzali.

Rodiče následně našli Sandře učební obor, kam mohla v průběhu roku nastoupit. Když zjistila, že by se měla vyučit dámskou krejčovou, tak ji to natolik vyděsilo, že hned první den odtamtud utekla oknem. Situace pro ni byla velmi těžká, proto doma nechala rodičům dopis a utekla. Jenže po týdnu jí došly peníze a nevěděla co dělat dál.

Nakonec mi došly peníze a já se vrátila domů. Pořád jsem to tam vnímala jako doma. Moc jsem se bála a měla jsem v hlavě hned několik černých scénářů, co se asi bude dít. Až jsem se tím strachem cítila úplně zahlcená. Přijela jsem domů. V kuchyni jsme měli tenkrát dlouhý stůl, u kterého seděla máma, já si sedla na druhou stranu stolu. Máma neřekla nic. Vůbec nic. To bezmezné přijetí mě a té situace mi tenkrát tak moc pomohlo! Bylo to jako bych konečně vyšla z té své ulity, ve které jsem roky byla. Najednou jsem cítila lítost nad sebou a taky lítost nad celou tou situací.

Po této léčivé situaci se rodičům podařilo najít jiný učební obor, který se už Sandra rozhodla zvládnout a také se jí to podařilo. Od té doby, díky důvěře, kterou v ni náhradní maminka měla a do dneška má, se všechno začalo lepšit. Sandra udělala následně i maturitu a dnes studuje vysokou školu. U důvěry, jako velmi určujícím elementu, jsme se se Sandrou zastavily.

Další důležité téma, které jsme otevřely, byla otázka tvorby identity. Sandra mluví o tom, že se jí snáz identifikovalo se zpěváky a dalšími známými osobnostmi z Kuby než s maďarskými kořeny.

Následně jsme se se Sandrou zastavily u tématu partnerských vztahů.

Tady už mi ty vzorce, které vznikly v dětství, nesloužily, ale naopak přebíraly vládu nad mým myšlením. Projevovalo se to tak, že mí partneři mi nikdy nedokázali dát dost lásky, stačil jeden pohled na jinou ženu a všechno před tím, jako by neexistovalo. A já měla pocit, že mě dost nemiluje. Nejhorší na tom bylo, že se mi to stále dokola opakovalo. Takhle jsem prožila čtyři nebo pět vztahů. Všechny skončily stejně kvůli mé obrovské nedůvěře v to, že mě opravdu milují.

V této chvíli jsme se dostaly k dalšímu silnému tématu a to životní situaci, která Sandru přivedla k nutnosti otevřít, zvědomit svá zranění z dětství a začít je intenzivně léčit.

Partner mi emailem napsal, že ode mě odchází. V té době jsme spolu měli dvě malé děti. Pro mě to byl obrovský šok, úplně jsem cítila, jako bych zamrzla. Zavolala jsem tenkrát psycholožce, která hned naskočila s krizovou intervencí a pomohla mi tu situaci zvládnout. Následně jsem s ní každý den pracovala v terapii. Pracuji na sobě dodnes.

V poslední části podcastu jsme se ještě vrátily k tématu původní rodiny. Sandra v dospělosti vyhledala svého biologického otce, se kterým je v občasném kontaktu.

Bohužel to vnímám tak, že vztah si takhle na dálku už vybudovat nezvládneme.

Ze setkání s původní maminkou má zatím strach.

Sandra dnes pracuje jako sociální pracovnice a peer konzultant v organizaci Letní dům.