Občas nám dítě zalže záměrně, protože ví, že bychom s jeho chováním nesouhlasili. Když třeba donese ze školky hračku, tvrdí, že ji našlo na ulici před školkou. Místo obvinění ze lži je lepší rozehrát situaci jako detektivku: „Aha, to možná nějaké dítě tu hračku ztratilo před školkou. A teď je smutné a říká si, kde ta hračka je.“

Místo obvinění pak opět vymyslete celý příběh a třeba ho i s dítětem zapište. Pak situaci dořešte tím, že řeknete: „Věci, které najdeme, si nemůžeme jen tak nechat. Doneseme to paní učitelce, ať se zeptá, jestli to někdo neztratil.“

Kromě toho dítěti pomozte vyjádřit jeho pocity: „Ty bys takovou hračku taky chtěl, viď?“ Většinou stačí, když s dítětem dál mluvíte o podrobnostech, jestli ta hračka má být větší, nebo menší, jakou má mít barvu, prostě zase rozvíjíte představivost dítěte, aniž byste slibovali, že ji koupíte. Zároveň dítěti vyprávějte o svých oblíbených hračkách, které měli kamarádi nebo které jste ztratili.

Hru vám přinášíme s laskavým svolením autorky knihy “Manuál hravého rodiče” Alžběty Hláskové, ze které vychází.