Zákon předpokládá, že většina dětí bude v PPPD umístěna nejdéle šest měsíců, maximální možná doba umístění v PPPD je ze zákona jeden rok.

V našem vzorku opustilo PPPD do půl roku 46 % dětí (451 dětí), a do jednoho roku to bylo kumulativně již 84 % (829 dětí). Máme zde, však 16 % dětí (153 dětí), u kterých se překročila zákonem stanovená maximální lhůta pobytu dítěte v PPPD. Dalo by se například očekávat, že většina těchto dětí budou děti, které jsou starší, protože starší děti jsou obecně hůře umístitelné do adopce nebo dlouhodobé pěstounské péče. Z dat ovšem vychází, že třem čtvrtinám těchto dětí byly jen dva roky a méně. Což odporuje zmíněné hypotéze. Důvodem bude tedy něco jiného.

Pohlaví je v této skupině zastoupeno rovnoměrně, a tudíž nebude mít také žádný významný vliv.

V případě krajů nejmenší podíl zastoupených dětí, které strávily v PPPD déle než jeden rok, mají Vysočina (9 %) a Zlínský kraj (7 %). Naopak největší podíl těchto dětí lze nalézt v Jihomoravském (19 %) a Ústeckém kraji (23 %), kde se ve více jak polovině případů (56 %) jednalo o novorozence – tedy děti, které by měly být snadněji umístitelné do adopce nebo dlouhodobé pěstounské péče.

Necelá jedna čtvrtina (24 %) dětí, která strávila v PPPD déle než jeden rok, má zdravotní problém. Od tohoto průměru se odlišuje Olomoucký kraj, který má výrazně vyšší poměr dětí se zdravotními problémy (80 %).

Etnikum nemá výrazný vliv na dobu dítěte v PPPD. Ovšem rozdílné výsledky z regionů naznačují, že etnikum může mít vliv v určitých krajích. V Plzeňském (75 %), Ústeckém (67 %) a Jihočeském kraji (57 %) děti, které strávily v PPPD déle než jeden rok, byly častěji jiného než většinového etnika.

Polovina dětí, která měla matku ve výkonu trestu, strávila v PPPD déle než jeden rok. Důvodem může být čekání dítěte v PPPD na propuštění matky. Dalším důvodem by mohlo být váhání OSPODu ohledně řešení situace dítěte a odkládání finálního rozhodnutí. Naopak nezletilost matky, problém s alkoholem u matky a absence otce v rodném listu na délku pobytu dítěte v PPPD nejspíše vliv nemá.

Téměř dvě třetiny dětí (62 % oproti 41 % v celém datovém souboru), které zůstaly v PPPD déle než jeden rok, měly pravidelný kontakt se svou původní rodinou. Nabízí se proto hypotéza, že děti čekaly v PPPD na to, až se rodině podaří upravit její situaci a děti se mohou vrátit domů. Zda tomu tak opravdu je, však z našich dat nezjistíme. Jsme však schopni se podívat, kam se z PPPD tyto děti přemístily. A ukazuje se, že i že i přes pravidelný kontakt dítěte s rodinou, se do své rodiny vrátila pouze necelá třetina (31 %) těchto dětí, z toho 20 % k rodičům a 11 % k příbuzným. Více jak polovina (60 %) těchto dětí byla umístěna do dlouhodobé PP.

Shrnutí:

• Naprostá většina dětí (84 %) opustila PPPD do 1 roku.
• U 16 % dětí (153 dětí) byla však překročena zákonem stanovená maximální lhůta pobytu dítěte v PPPD, důvodem nebude věk dětí, ani etnikum.
• Necelá jedna čtvrtina (24 %) dětí, která strávila v PPPD déle než jeden rok, měla zdravotní problém.
• Polovina dětí, která měla matku ve výkonu trestu, strávila v PPPD déle než jeden rok.
• Téměř dvě třetiny dětí, které zůstaly v PPPD déle než jeden rok, měly pravidelný kontakt se svou původní rodinou, avšak zpět k rodičům se vrátila pouze pětina z nich.