V minulém článku jsme si pověděli, proč naše přijaté dítě mohou pod našimi běžnými slovy rozumět něco úplně jiného. A dnes se podíváme na to, že mohou být tak odlišně vnímaná i slova našeho uznání.

My děti oceňujeme, ale ony místo toho mohou slyšet:

• „Vždyť jsem úplně blbá, mě nikdo nemůže chválit doopravdy!“
• „To řikaj jen tak, abych dal pokoj!“
• „Nejsem žádná šikulka, když mě ani moje máma nechce!“

Mnoho z našich přijatých dětí ocenění přijímat neumí, ale přitom ho moc potřebují. Jak tedy děti ocenit, aby nám rozuměly?

Ať už jsou děti v rodině původní nebo v rodině náhradní, důležité je nikdy je neoceňovat „jen tak“.

Laciné ocenění děti moc dobře prokouknou. Vy přece taky poznáte, když vás někdo oceňuje jen tak pro formu. Když partner ocení vaše šaty, aniž by se na ně pořádně podíval, nijak vás ocenění netěší. Proč by měly děti stejné ocenění vnímat jinak než vy?

Zkuste se i u dětí vyvarovat „oceňování“, které říkáte bez většího zájmu a nad kterými se vlastně ani nezamyslíte. Třeba „jo jo, ty jsi šikulka“, „hodná holčička“ nebo „hm, no to je hezký“.

Dítě vám takové ocenění ani neuvěří, ani mu tím nezvednete sebevědomí. Naopak začne být na vašem hodnocení závislé a bude klesat jeho vlastní vnitřní motivace.

Než příště dítě oceníte, zkuste se zamyslet nad těmito tipy:

• Oceňuji dítě upřímně?
• Říkám mu, za co konkrétně ho oceňuji?
• Nesnažím se mu jen podsunout svoje hodnocení?
• Nechci dítě oceněním jenom odbýt?
• Všímám si nejen výsledku, ale i snahy dítěte?
• Oceňuji dítě často?

4+1 trik pro vás

Jednoduchým trikem je místo hodnotícího soudu (fráze) situaci prostě popsat.

„Jsem moc ráda, když mi pomáháš s vařením.“

„Ten plot na obrázku je krásně pravidelný!“

„Když jsi byl malý, zavazoval sis tkaničky třeba pět minut. Teď to máš raz dva!“

„Podívej, jakou měla babička radost z dárku od tebe!“

Zeptejte se dítěte, jestli se i ono samo cítí dobře.

„Je to hezký pocit, když jsi Aničce půjčil kyblíček?“

„Co jsi na to říkal, když tě paní učitelka před všemi ocenila?“

„Jaké to je, když se ti povede dát gól?”

Nebojte se také děkovat.

„Vím, že tě to stálo hodně síly, aby sis uklidil celý pokoj.“

„Mám radost, že tě baví, když spolu prostíráme stůl.“

„To je jasné, že bys byla radši venku, ale trpělivě se učíš matematiku.“

+ Trik navíc: osvěžte vzduch oceněním

Perfektně funguje nepřímé oceňování.

Na našich dětech oceňujeme tolik věcí a rádi se o ně dělíme i se svými známými. Zkuste se o ně někdy nenápadně podělit i s dětmi!

Děti takto třeba mohou zaslechnout telefonát s vaší kamarádkou, v němž jí vyprávíte, co se dítěti povedlo nebo v čem je dobré. Nebo sdílení ocenění, když někdo další přijde domů nebo na návštěvu.

Takto oceňovat je potřeba velmi přirozeně – jako kdyby tam dítě ani nebylo.

Nepřehánějte oceňování, ale říkejte, co se dítěti povedlo, co je důvodem k radosti a ocenění. Dítě by vás také mělo dobře slyšet a vašim slovům rozumět.

Jsou to nádherné momenty pro tyto o sobě silně pochybující děti.

Vůbec není potřeba následně dítě kontrolovat, jak se tváří, co si o tom myslí. Zůstat má jen ten kouzelný moment, kdy je vyřčeno to pěkné. Všechno další by u dítěte opět vyvolalo „předávkování“ pozitivními sděleními a vyvolalo stres a obranné reakce.

Ocenění v malých, přesných dávkách můžete klidně jen rozptýlit do vzduchu – jako vůni nebo osvěžovač vzduchu.

Pokud to uděláme dobře, dítě zaručeně zjihne. Fantasticky se posílí. Na chvilinku rozkvete, než se opět schoulí od sebe – aby chránilo své bezpečí.

Chcete vědět víc?

Obraťte se na svého doprovázejícího pracovníka. Na některé otázky vám přímo odpoví, jiné můžete řešit na seminářích, které vám doporučí.