Moc mě zajímalo, jak období karantény způsobené epidemiologickou situací v souvislosti s koronavirem ovlivnilo a možná stále ovlivňuje činnost oddělení sociálně-právní ochrany dětí na krajských úřadech. Proto jsem moc vděčná za možnost mluvit o tomto tématu s vedoucí oddělení Sociální péče Magistrátu hlavního města Prahy – Mgr. Bc. Janou Klineckou, DiS.

Od pondělí 20. dubna úřady zahájily plný provoz. Jaké pro vás bylo první období karantény? V čem to bylo pro pracovníky vašeho oddělení krajského úřadu jiné než za normálního stavu?

Období karantény bylo pro nás všechny velmi náročné a hektické. Jednalo se zejména o totální změny v organizaci práce. Někteří pracovníci zůstali doma s dětmi v rámci OČR, jiní pracovali na home office. Nastala tedy výrazná personální poddimenzovanost, a zároveň se na nás navalilo velké množství ad hoc úkolů: např. distribuce osobních ochranných pomůcek, příkazy studentů k výkonu práce do sociálních služeb a dále třeba zodpovídání velmi specifických dotazů.

Aha, já měla pocit, že studenti měli v sociálních službách pomáhat?

Ano, studenti měli příkaz pomáhat v sociálních službách a my jsme to museli zadministrovat. Moje oddělení provádělo přípravu podkladů pro kancelář primátora. Protože jsme sociální odbor, tak máme částečně na starosti jak vzdělávání v sociální oblasti, tak především sociální služby. A bylo to docela náročné a intenzivní, už vůbec nějak vychytat ten začátek. Bylo důležité nastavit si komunikaci s těmi studenty, protože jsme nechtěli, aby to pro ně nebyl prostě jen příkaz. Ve smyslu, že by rovnou obdrželi příkaz od pana primátora.

My jsme chtěli studentům dopředu zavolat a vysvětlit jim situaci, protože jsme nechtěli, aby to vnímali nátlakově. Takže jsme si možná na tom začátku přidělali víc práce, ale musím říci, že se nám to v dobrém vrátilo. Také bylo velmi těžké spárovat konkrétní studenty a zařízení, protože jsme samozřejmě brali ohled na to, aby studenti nemuseli dojíždět přes Prahu. Volili jsme tedy taková zařízení, abychom šetřili MHD apod. Těch faktorů pro vzájemné propojení studenta a konkrétní služby ale bylo víc.

To muselo být velmi náročné. Zlepšovalo se to postupně, když to celé začalo fungovat?

Určitě. Ono se to celé dostalo postupně do povědomí mezi studenty a také spolupráce se školami byla lepší a lepší. Ale musím říci, že na to, abychom to celé dovedli k dokonalosti bychom potřebovali ještě tak dva měsíce.:-)

Tomu rozumím. Taková situace pro vás byla nová, ale asi nebyla jediná?

Nebyla, řešili jsme mnoho nových situací vyplývajících z nastalé epidemiologické situace, které jsme do té doby nikdy neřešili. Učili jsme se za pochodu – jednalo se o urgentní věci, jako je např. umístění dítěte s (nepotvrzeným) podezřením na COVID-19 atd.

Povíte mi o té situaci víc?

Tam se od začátku naráželo na různá specifika. Maminka samoživitelka, která měla příznaky nemoci Covid-19, ale zatím nebyla otestovaná, protože byla v pořadí a čekala na test. Mezitím se jí zhoršily příznaky a byla hospitalizovaná v nemocnici. Její děti příznaky neměly, ale bylo pravděpodobné, že třeba tu nemoc budou mít a teď byla otázka kam je umístit. A nejen to. Dále jsme řešili, nakolik je bezpečný doprovod sociálního pracovníka OSPODu protože nemá ochranný oblek. Tito pracovníci měli sice k dispozici roušky, rukavice i dezinfekci, ale ne ochranné obleky. Také jsme pak řešili např. jak je na takový případ připravena nemocnice a mnoho dalších věcí.

V tomto případě se podezření na onemocnění nemocí Covid-19 naštěstí u nikoho nepotvrdilo. Ale mohlo.

Celý ten případ nás hodně posunul v tom, že jsme si uvědomili, že podobných případů může přibývat, a proto jsme s jednou neziskovou organizací připravili krizové zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které by nám přijímalo děti s podezřením na Covid-19. Jsme moc rádi, že s ohledem na pozitivní epidemiologický vývoj nemuselo dojít ke spuštění tohoto zařízení (ZDVOP).

Takže kdyby se takový případ opakoval, tak dnes máte připravené řešení v podobě tohoto zařízení?

Přesně tak. Jsme připravení. Máme několik lůžek, připravený a proškolený personál. Máme dotaženou spoustu specifických věcí, jako například aby se nemísily přijaté děti, aby se nemísil personál, jak nakládat s kontaminovaným odpadem apod. Bylo velmi náročné tohle celé organizačně vymyslet a připravit k realizaci. Opravdu jsme si toto celé od samého začátku do detailu vychytali a jsme teď připraveni. Pokud by tyto případy byly, pak bychom využili zmiňované krizové zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které bude pro tyto účely určeno.

To je skvělé vědět, že je takové zařízení připraveno. Napadá mě, jestli jste měli dostatek ochranných pomůcek, abyste mohli provádět např. práci v terénu, místní šetření apod?

V první chvíli úplně ne, a nejen proto jsme dostali hned v počátku od Magistrátu doporučení, abychom eliminovali práci v terénu a pracovali z domu. Magistrát je v tomto směru naštěstí velmi rozumný zaměstnavatel. Protože neprovádíme místní šetření v první řadě, ale jsme až druhoinstanční orgán, tak jsme v tomto neshledávali nějaké zásadní potíže.