Každý adoptivní rodič si velmi brzy po tom, co mu doma přistane to jeho vysněné dítko, položí otázku, kdy a jakým způsobem s ním má začít mluvit o jeho historii. O tom, že se narodilo jiné mamince a šlo například do adopce za ne úplně lehkých okolností. Jak má dítěti vysvětlit, že třeba strávilo nějaký čas v dětském centru nebo u přechodných pěstounů? A hlavně, kdy s tím vším má začít? Až budou dítěti tři roky, čtyři? Nebo ještě o něco později? V zákoně je uvedeno, že by to měl náhradní rodič stihnout do doby než dítě půjde do první třídy, ale to je termín nejzazší.

Jenže ono nejde jen o to nějak to celé dítěti oznámit a uff – máme splněno. Pojďme si o tomto tématu popovídat se zkušenou adoptivní maminkou a také metodičkou organizace Dobrá rodina pro pěstounskou péči na přechodnou dobu, Alžbětou Hláskovou.

Pořád se mluví o tom, že by osvojitelé měli s dítětem mluvit o jeho původní rodině. Je to ale dost těžké. Máš v osvojení dvě děti, kterým je dnes už 20 a 18 let. Můžeš se tedy podívat na ten proces už v delším časovém horizontu. Máš nějaký nápad, čím začít, z jakého konce to vzít?

Myslím, že na začátek je fajn si alespoň trochu zvědomit a zpracovat své vlastní strachy, které se k tématu historie dítěte vážou. Budu stále pro dítě ten nejlepší rodič, když se dozví, že se narodilo někomu jinému? Jak moc dítě zasáhne, až mu budu vyprávět podrobnosti jeho příběhu o tom, proč vlastně muselo do náhradní rodiny? A neztratí dítě jistotu mojí rodiny, když získá kontakt na původní rodiče? Mým osvědčeným tipem je to, aby osvojitelé nečekali na otázky dětí, ale začali o tomto tématu vyprávět dítěti hned, jak si ho přivezou domů. Většinou jdou do osvojení miminka. Dítě v tu chvíli ještě plně nerozumí slovům, takže osvojitel může trénovat tu nejlepší formulaci a zároveň se učí říkat to bez napětí v těle. Když to dětem říkáme od miminek, postupně se to učíme říkat vše tak, aby nám u toho bylo hezky, neměli jsme strach a začali to sami brát jako něco, co je v pořádku. Tím si můžeme i my sami na ten příběh zvyknout. To je podle mě totiž to nejdůležitější, co děti vnímají – jestli jsme my sami s tím příběhem v souladu nebo jestli to v nás vzbuzuje neklid. Když jsme s tím my v pohodě, většinou to pak ony přijímají jako něco normálního. Někdo je z rozvedené rodiny, někdo je osvojený a je to tak normální. Také v tom může pomoci právě to, když si včas a jednoduchými slovy zformulujeme příběh dítěte. Často osvojitelé odkládají to, aby s dítětem začali mluvit o jeho příběhu právě proto, že nemají připravená vhodná slova.

Jak jste tedy mluvili o původní rodině dítěte? Co bys doporučila?

Zpočátku jsme o ní mluvili jako o “té paní, které se naše dítě narodilo”. Neměla jsem odvahu ji nazývat další maminkou. Ale jak děti rostly, začala jsem mít pocit, že tím vlastně vyjadřuji, že s tím příběhem nejsem v pohodě. Tak jsem přešla na to, že jsem se začala učit mluvit o ní jako o mamince, které se děti narodily. Nebylo to snadné, ale když jsem se ladila na děti, hodně mi to usnadnilo přijmout i jejich rodiče. Dneska bych asi začala tak, že pokud bych ji nedokázala nazývat maminkou, pak bych o ní na začátku mluvila s využitím jejího křestního jména, např.: “Nikola se o tebe tehdy nemohla postarat, tak se rozhodla, že ti umožní vyrůstat v jiné rodině, která je na to připravená.”

Další otázka se týká doby, kdy se adoptivní rodič chystá převzít dítě do péče. Doby, kdy je seznámen se spisem dítěte. Myslím si totiž, že právě v té době, kdy je příběh ještě hodně čerstvý, se může dozvědět úplně nejvíc o příběhu dítěte, o tom jaká je jeho biologická rodina, o důvodech proč šlo do adopce apod. Zajímá mě na co se ptát, jaké informace chtít? Napadá mě třeba fotka biologické maminky. Co bys čerstvým osvojitelům v tomto směru doporučila?

První seznamování s dítětem je velmi emotivní období. V tu první chvíli totiž osvojitelé vnímají hlavně informace, které by mohly ovlivnit jejich rozhodování, zda dané dítě do své péče mohou přijmout nebo ne. A myslím, že nic jiného ani v tu chvíli nejsou osvojitelé schopni pojmout.

Když už se rozhodnou, že dítě do své péče přijmou, je moc fajn, když si začnou hned zapisovat všechno, co o dítěti a jeho rodině vědí na OSPOD, na krajském úřadě, co vědí pěstouni na přechodnou dobu nebo ošetřující personál (pokud je dítě přebíráno z nějakého zařízení). V rámci přebírání do péče je možné také požádat o úplnou zdravotní dokumentaci (nejen o výpis), příp. nějaký přehled vyšetření, výkonů a léčby, které u dítěte bylo provedeno.

Které informace dle tvých zkušeností jsou pro adoptované děti ty nejdůležitější?

Je několik otázek, které si z mé zkušenosti děti kladou:

1. Proč se o ně původní rodina nepostarala?

2. Jak rodiče vypadají?

Za mě je nejlepší najít jednoduchou krátkou odpověď, která je pravdivá. Nemusím dítěti sdělovat rovnou všechny informace a podrobnosti, co mám. Ale to, co mu řeknu, musí být pravdivé, abych to později neměnila. V tomto ohledu může být rozhodující výběr vhodných slov, aby se dítě necítilo za svou původní rodinu odpovědné, aby nebyla tato věta hodnotící. Doporučila bych nečekat na formulování odpovědí až do chvíle, kdy se dítě zeptá, ale připravit si je rovnou. A nejlépe si je někam napsat. Vůbec to není snadné, takže bych v tom doporučila určitě spolupracovat s nějakým odborníkem. Představte si, že je třeba maminka závislá na návykových látkách. Vy dítěti nechcete tak napřímo takovou informaci říct, tak řeknete, že je nemocná. Ale dítě z toho může číst: „Tak ona je chudinka nemocná a ještě jí seberou dítě?“ Větší dítě může mít i potřebu pak maminku zachraňovat.

To znám. Najít ta správná slova je někdy to nejtěžší. Člověk se bojí, aby dítě nezranil a také aby to celé zvládlo pochopit. Mně s tímhle moc pomohla moje poradkyně pro rodinu a také o tomto tématu velmi často mluvíme na vzdělávacích klubech pro osvojitele. Vím, že to adoptivním rodičům moc pomáhá se v tomto posunout.

Co se týká toho, jak rodiče vypadají, je samozřejmě užitečné, pokud se podaří zajistit fotografii rodičů. Myslím, že to může pomoci i náhradním rodičům, aby měli nějakou představu, jak vypadali původní rodiče dítěte. Fotografii je potřeba zajišťovat v souladu s pravidly pro ochranu osobních údajů, ideálně ve spolupráci s OSPOD.

Druhý díl rozhovoru najdete zde: https://dobrarodina.cz/2020/09/jak-o-osvojeni-mluvit-s-prijatymi-detmi.html