Martina Smutná byla mnoho let doprovázející pracovnicí pro pěstounské rodiny a pro osvojitelské rodiny je tu jako jejich poradkyně pro rodinu už pátým rokem.  

Martino, pojďme pro ty, kdo podporu pro osvojitele neznají, nevyužívají a třeba by se o něm něco rádi dozvěděli představit. Co to vlastně je? Jak tato služba může být pro osvojitele užitečná?  

Poradce pro rodinu je pro tebe jakožto osvojitele takový přítel na telefonu, podporou, člověkem vrbou a současně odborníkem. Rodinám, které podporuji, často říkám, aby se mi nebály kdykoliv zavolat, ptát se a sdílet, a to i pokud budou mít pocit, že dotaz je hloupý nebo nedůležitý. Podle mě totiž žádný takový neexistuje. Znamená to pro mě být především velká podpora pro tyto rodiny. 

Jak to pak vypadá v “reálu“?  

Podporuji více než deset osvojitelských rodin. S některými rodinami jsem už několik let, vlastně od úplného začátku a tam třeba máme nastaveno, že se sami často ozývají, kdykoliv mají nějaké otázky nebo cokoliv řeší. Pak jsou tu rodiny, které jsou méně aktivní a těm se jednou za čas ozvu sama například e-mailem. Zajímá mě, jak se mají a posílám jim informace o nabízených seminářích nebo jiných novinkách. Dost často mi na základě takového e-mailu tyto rodiny samy volají a sdílí se mnou otázky, těžká témata nebo situace, u kterých zvažovaly, zda mě kontaktovat. 

Možná měli trochu strach ti zavolat, zda budeš mít na ně prostor a čas? 

Přesně! Oni mi i říkají: „My jsme vás nechtěli rušit, určitě toho máte hodně.“ Ale já to tak vůbec nemám! Vždy také říkám, že je zde nějaká služba, na kterou mají nárok a já tu jsem v rámci té služby pro ně moc ráda! Pokud bych toho měla opravdu hodně, je to jen můj úkol nastavit si svůj úvazek jinak, tak aby to tak nebylo.  

Rozumím, s jakými problémy nebo tématy se na tebe tedy rodiny obrací? 

Musím říct, že rodiny, které v tuto chvíli podporuji, jsou až na výjimky rodiny s menšími dětmi. Takže třeba první dva roky po přijetí byly klidnější, některé rodiny by se mi možná ozvaly jednou dvakrát za rok. Ale tím, jak děti rostou, tak například v posledním roce se v mnoha rodinách opakují témata jako je nástup dětí do školky, partnerské vztahy, jak mluvit s dítětem o jeho příběhu, a také téma přijetí druhého dítěte. U dětí kolem tří, čtyř let už v rodinách také řešíme hodně téma attachmentu, primárního zranění a vývojového traumatu. Děti začínají totiž „zlobit“ a já s rodiči mluvím o cestách, jak vše pomocí terapeutického rodičovství, případně formou terapií řešit. 

Ale tato témata už přece rodiče znají z příprav? Nebo ne? 

Ano, ale vnitřně doufají, že jejich dětí se to týkat nebude. Tato témata jsou tak těžká, bolavá a pro žadatele v přípravách nepředstavitelná. Je potřeba o nich znovu podrobně mluvit. Oni si to pak dokážou mnohem lépe představit na tom jejich konkrétním dítěti.  

Tomu rozumím. Po mnoha letech čekání k tobě přichází dítě, které je zraněné a tvůj úkol je léčit ho správným výchovným přístupem.  Napadá mě, že to chce také dost pracovat na sobě, zpracovávat si svá témata z dětství, být vědomý rodič…

Přesně tak. A to je další věc, kterou pro rodiny mohu udělat – zajistit odbornou, terapeutickou podporu pro rodiče, případně je nasměrovat do partnerské poradny, aby mohli pracovat a posouvat se ve svých tématech.  

K tomu mě napadá, že máme jako osvojitelé snahu být těmi nejlepšími rodiči a trochu tím zapomínáme na sebe… 

Přesně, proto dále s rodiči hodně mluvím o psychohygieně, o tom, kolik mají času pro sebe, kolik času spolu tráví jako rodina a jako pár. Vše je moc důležité. Protože náhradní rodičovství je náročnější než to běžné, a pokud rodiče nebudou v pohodě spolu jako pár, ale i každý zvlášť, pak to celé nebude dobře fungovat. Na rodičích celý ten rodinný systém stojí a s nimi také padá. 

Souhlasím, Martino. Ty také jezdíš do osvojitelských rodin, na konzultace, kde jsi s celou rodinou a můžeš vidět to, co třeba rodiče nemohou bez odstupu zaznamenat? Jsi jakýmsi preventivním prvkem v rodině, rozumím tomu dobře? 

Ano, do mnoha rodin jezdím jednou za dva měsíce, někam i častěji. Mnoho dětí mě zná od mala a vnímají mě jako tetu Martinu, které se nebojí, nestydí a přijdou se ke mně pomazlit. Tím, že rodinu dlouhodobě dobře znám, ale mám také odstup, mohu fungovat jako prevence vzniku potenciálních větších problémů. Protože je mohu zaznamenat s předstihem. S rodiči se snažím mít upřímný a otevřený vztah, aby bylo možné mluvit o všem a především o těžkých tématech. Celkově se snažím k rodinám přistupovat s velkým respektem a pokorou. Protože jsem si vědoma toho, že tito lidé zažili nejen na cestě za dětmi mnoho těžkého. 

Máš pravdu, všechny tyto zkušenosti pak následně ovlivňují toto rodičovství. Napadá mě poslední otázka. Mluví s tebou osvojitelské rodiny o tom, že by potřebovaly služby třeba nějak jinak? Abys třeba jezdila častěji? Nebo jak bys vnímala, pokud by si přáli využívat služby jiného poradce pro rodinu? 

Já moc vítám, pokud mi všechny své potřeby rodiny otevřeně sdílí! Vůbec to neberu jako kritiku, právě naopak! Vím, že třeba když už nějakou rodinu doprovázím mnoho let, může být moc fajn poradce změnit, protože může přinést nové nápady a vhledy. Také se mi třeba stává to, že si osvojitelské rodiny mezi sebou sdílí, že jim mé služby vyhovují a doporučují si mě navzájem. Z toho mám pak upřímnou radost, protože to znamená, že mou práci u nich vnímají jako přínosnou a užitečnou. 

Pokud také chcete využít služby podpory pro osvojitelské rodiny, nebojte se nás kontaktovat!

Napište nám na email: martina.loutna@dobrarodina.cz, nebo zavolejte na číslo: 773 083 117.

Také nás najdete na našem facebooku: https://www.facebook.com/dobrarodinaops 

Jsme v tom s Vámi!