Pěstouni do dotazníků vkládali také informace o tom, kam byly děti z jejich péče svěřeny.

Z grafu je vidět, že se dařilo většinu dětí umístit do nějaké formy rodinné péče, 94 % dětí bylo umístěno z PPPD do rodinného prostředí a pouze 4 % do ústavní péče.

Nejvíc dětí odešlo z PPPD do osvojení, šlo o 381 dětí (39 %). Do osvojení však odcházejí pouze děti do dvou let, z toho v 89 % případech šlo o děti, které do PPPD přišly jako novorozenci. Data potvrzují hypotézu, že starší děti se do osvojení nedostávají.

Děti se z PPPD také často vrací zpět do své rodiny (celkem 38 %), z nich se 16 % dětí vrátilo ke svým rodičů a dalších 12 % k svým příbuzným. Domů k rodičům se nejčastěji vracely děti, které do PPPD přišly jako novorozenci, 41 % novorozenců se vrátilo domů k rodičům. Nejmladší děti tvořily také největší část dětí, které byly umístěny k příbuzným, 39 % z nich byli novorozenci a dalších 28 % z nich tvořily děti staré do jednoho roku (celkem 67 %).

Další třetina dětí odešla do dlouhodobé pěstounské péče. Šlo o děti ze všech věkových kategorií, včetně těch, co přišly do PPPD jako novorozenci, a nejstarších dětí. Nejstarší byly 14letý chlapec a 13letá dívka.

Do ústavní péče odešlo 38 dětí (4 %). Šlo převážně o starší děti, 68 % z nich bylo z nejstarší věkové kategorie sedm a více let. Do ústavní péče odešly z PPPD také tři děti, které do PPPD přišly jako novorozenci. Dvě z nich byli menšinového etnika, všichni byli chlapci, jen jeden měl vážné zdravotní problémy a byli z různých krajů.

Děti z PPPD však odcházely také do jiné PPPD (8 dětí) nebo zůstaly dlouhodobě u přechodných pěstounů (3 děti). Děti, které odešly do jiné PPPD, nejsou homogenní skupina, a jsou z různých krajů. Jde o 6 chlapců a 2 dívky ve věku 0-4 let, pět z nich je většinového etnika, čtyři z nich měly nějakého sourozence a tři z nich měly nějaké zdravotní problémy.

Děti, které zůstaly natrvalo u přechodných pěstounů, byly také z různých krajů. Tyto děti byly mladší než jeden rok, jedno bylo menšinového etnika, ani jedno nemělo sourozence a dvě z nich měly vážné zdravotní problémy.

Přestože data neumožňují zobecňovat výsledky, je zajímavé podívat se na rozdíly mezi kraji. Vycházíme opět z předpokladu, že procentní zastoupení jednotlivých typů péče v rámci každého kraje (tzn. všechny děti v kraji představují 100 %) by mělo být mezi kraji podobné. Tento předpoklad se nevyplnil, jsou zde rozdíly, které stojí za zmínku:

• Do dlouhodobé pěstounské péče se průměrně celorepublikově umístilo 24 % dětí, v Ústeckém kraji to bylo ale pouze 5 % a v Jihomoravském 8 %. V obou těchto krajích bylo také výrazně více dětí, než je krajový průměr (50,5 %) umístěno do osvojení, v Jihomoravském byl tento podíl 67 % a v Ústeckém dokonce 70 %. Vypadá to tedy, že tyto kraje jsou úspěšné v umisťování dětí do osvojení více.
• Do péče rodičů nebo příbuzných se v rámci kraje v průměru vrátilo 23 % dětí. Ve dvou krajích to však bylo výrazně více – v Olomouckém kraji šlo o 46 % dětí a ve Zlínském o 45 % dětí, což je téměř dvojnásobný podíl, než je průměrně v jiných krajích. Tyto kraje zároveň mají menší podíl dětí, které umístili do osvojení, než je celorepublikový průměr (50,5 %). V Olomouckém kraji odešlo do osvojení 38 % dětí, ve Zlínském 20 % dětí.
• Děti v Pardubickém kraji byly také méně často umístěny do osvojení (35,5 %), ale zároveň bylo v tomto kraji umístěno výrazně více dětí do dlouhodobé pěstounské péče. Jejich podíl byl nejvyšší ze všech krajů – tvořil 35,5 % (průměr byl 23,7). Působí to, jako by v tomto kraji více preferovali pěstounskou péči před jinými formami.

Připomínáme, že nelze tyto závěry zobecňovat, ale domníváme se, že mohou naznačit preference a trendy v jednotlivých krajích ohledně umisťování dětí, protože rozhodnutí, kam bude dítě umístěno je ovlivněno přístupem příslušného orgánu sociálně-právní ochrany a/nebo krajského úřadu.

V další části se podíváme na to, zda mohou existovat faktory, které mají vliv na to, kam bude dítě z PPPD předáno.

Věk dětí

Jak už je patrné z předchozího textu, věk bude mít pravděpodobně vliv na to, kam se děti z PPPD dostávají, protože rozdíly mezi věkovými skupinami dětí jsou výrazné.

Data ukazují, že klíčová je věková hranice jednoho roku. Jak ve skupině novorozenců, tak dětí do jednoho roku je patrné, že jejich šance vrátit se k rodičům je malá. Většina těchto dětí odchází do zprostředkované rodinné péče, v případě novorozenců do osvojení (60 %) a u starších dětí do 1 roku je to kombinace dlouhodobé pěstounské péče (42 %) a osvojení (21 %).

Dětí ve věku od dvou do šesti let je v datovém souboru 171. Tyto děti se velmi často (33 % ve věku 1-2 roky; 23 % ve věku 3-6 let) vracely zpět ke svým rodičům. Nejčastěji však odcházely do dlouhodobé pěstounské péče, mladší děti v 38 % a děti ve věku 3-6 let dokonce v 55 %.  Do širší rodiny bylo předáno 12 % mladších a 17 % starších dětí. Do osvojení se v tomto věku dostaly jen 4 děti (všechny ve věku 2 roky), 5 dětí odešlo do jiné PPPD a do ústavní péče bylo posláno 9 dětí.

U nejstarších dětí je situace opět jiná. Největší část těchto dětí (41 %) byla umístěna do ústavní péče. Jen 14 % se podařilo umístit do dlouhodobé pěstounské péče. Velká část z nich byla také svěřena do jejich rodiny, 22 % k rodičům a 23 % k příbuzným – což je největší podíl ze všech věkových skupin. Lze utvořit hypotézu, že vzhledem k jejich věku, je pro ně těžké najít náhradní rodinu, a proto jdou buď do ústavní péče nebo k příbuzným.

Graf výše ukazuje procentní rozložení v rámci jednotlivých věkových skupin (součet v každé věkové skupině je 100 %). Odpovědi „jiné“ a „neuvedeno“ jsou uvedeny dohromady.

Výsledky tedy ukazují, že věk dítěte má s vysokou pravděpodobností skutečně vliv na to, kam je dítě následně z PPPD předáno.

Pohlaví

Pohlaví dítěte nemá pravděpodobně velký vliv. Větší rozdíl je pouze v případě umisťování do osvojení, podíl chlapců byl vyšší než u dívek. Ze všech chlapců bylo do osvojení umístěno 55 % z nich, v případě dívek to bylo 45 %, v ostatních případech byly poměry podobné. Pokud tedy bude mít pohlaví nějaký vliv, tak pouze v případě šance dostat se k osvojitelům.

Etnikum

V našem datovém souboru má téměř jedna třetina dětí jiné než většinové etnikum. Stejný poměr (1:2) bychom proto mohli očekávat také i v případě jednotlivých následných forem péče. Není tomu ale tak.

Děti většinového etnika se nejčastěji z PPPD předávají do osvojení (45 % z dětí většinového etnika), v případě dětí menšinového etnika jich do osvojení odešlo pouze 28 %.  Ze všech dětí, které odešly do osvojení, jich měla menšinové etnikum pouze pětina (oproti předpokládané třetině), do osvojení do zahraničí naopak šly pouze děti menšinového etnika.

Rozdíly jsou i v případě dlouhodobé pěstounské péče a ústavní péče. Do dlouhodobé PP odešlo 33 % ze všech dětí menšinového etnika ve srovnání s 23 % dětí většinového etnika. Dlouhodobá pěstounská péče je nejčastější formou péče, do které děti menšinového etnika odcházejí. U dětí menšinového etnika je také dvakrát větší podíl těch, které skončily v ústavní péči ve srovnání s dětmi většinového etnika.  

Etnikum má tedy pravděpodobně vliv na to, kam je dítě z PPPD umístěno. Hypotéza zní, že děti menšinového etnika mají menší šanci na umístění do osvojení, a větší pravděpodobnost, že budou umístěny do ústavní péče a dlouhodobé pěstounské péče než děti většinového etnika. Etnikum však nebude mít vliv na šanci vrátit se k rodičům nebo být umístěn u příbuzných, protože zde jsou poměry u obou skupin dětí stejné.

Zdravotní stav

V celém datovém souboru je evidováno 16 % (161 dětí), které měly nějaký zdravotní problém. Děti se zdravotním problémem nejčastěji odcházejí do dlouhodobé pěstounské péče (40 %), což je výrazně více než v případě zdravých dětí (25 %). Dalších 20 % nemocných dětí, tedy celá pětina, odešla PPPD do osvojení. To je výrazně méně než u zdravých dětí, kde je tento podíl 43 %. Domů k rodičům se vrátilo 12 %, což je opět méně než u zdravých dětí, kde je tento podíl 16 %. Nemocné děti také častěji odcházejí do ústavní péče oproti průměrnému podílu v celém souboru (9 % oproti 3 %), každé desáté nemocné dítě je umístěno z PPPD do ústavní péče. Jedná se především o děti, kterým je více než jeden rok.

Za zmínku stojí ještě informace, že děti, které podle pěstounů vykazovaly abstinenční příznaky se výrazně méně často vrací domů ke svým rodičům, (8 % oproti 17 % u zdravých dětí). Připomeňme, že jde většinou o novorozence. Naopak častěji se dostávají do péče jiných příbuzných.

Zdravotní stav dítěte má podobně jako etnikum pravděpodobně vliv na to, kam bude dítě z PPPD umístěno. Dá se předpokládat, že děti, které mají nějaký zdravotní problém, budou spíše umístěné do dlouhodobé pěstounské péče nebo do ústavní péče, a menší pravděpodobnost, že se dostanou do osvojitelské rodiny. Stejně tak vykazované abstinenční příznaky snižují pravděpodobnost dítěte na návrat k rodičům. K tomu lze předložit hypotézu, že důvodem je, že rodiče neupraví svůj život tak, aby mohli pečovat o dítě.

Rodina dítěte

V našem datovém souboru je 143 dětí, které byly do PPPD přijaty se sourozencem (15 %). Obvykle se uvádí, že umístit do rodinné péče sourozence je problematické. Naše data ukazují, že sourozenci opravdu mají jiné šance na umístění než děti, které se umisťují do péče samotné.

Žádné z dětí, které byly v PPPD se svým sourozencem, se nedostalo do osvojení, s výjimkou velmi malých dvojčat. Šlo celkem o deset dětí ve věk do 3 let. Z dětí, které byly přijaté do PPPD samotné, se do osvojení  v ČR nebo zahraničí umístilo  373 (tj. 44 % z nich). Děti umístěné do PPPD se sourozencem se umisťovaly nejčastěji do dlouhodobé pěstounské péče (38 % z nich), významně častěji se také umisťovaly do ústavní péče (11 % z nich oproti 3 % z dětí bez sourozence). To, zda je či není dítě přijato do PPPD samo, má tedy evidentně vliv na to, kam bude poté z PPPD umístěno.

Další otázkou, kterou jsme si kladli, je, zda děti, které měly v době umístění v PPPD kontakt se svými rodiči, se častěji pak vracely domů. Většina dětí (90 %), které se vrátily z PPPD domů, se se svými rodiči viděla během svého umístění v PPPD vícekrát. A naopak z dětí, které byly umístěny pak do osvojení, se 82 % nepotkalo se svou rodinou ani jednou.

Podíváme-li se, kam se nejčastěji dostávaly děti, které se s svou rodinou nepotkaly ani jednou, pak 66 % z nich šla do osvojení a dalších 20 % z nich do dlouhodobé pěstounské péče. Pokud se dítě setkávalo s rodiči, pak bylo nejčastěji předáno z PPPD zpět k rodičům (36 %) nebo do dlouhodobé pěstounské péče (34 %). Častěji také byly svěřeny z PPPD do péče příbuzných než ostatní děti (18 % oproti průměrným 7 %).

To, zda se dítě potkávalo se svou rodinou během umístění v PPPD, má vliv na to, kam bude dítě umístěno. Data naznačují, že pokud se dítě setkává se svou rodinou, je vyšší pravděpodobnost, že se do ní vrátí.

Podrobné charakteristiky rodičů se začaly sledovat až později, proto je k dispozici pouze 524 záznamů. Dětí, u kterých bylo uvedeno, že jejich matka má problém s alkoholem, je v našem souboru celkem 60. Pouze jediné dítě z nich se vrátilo zpátky ke svým rodičům, o 13 dětí se postarala jejich širší rodina (22 %). Většina těchto dětí ale byla umístěna do dlouhodobé pěstounské péče (42 %) nebo do osvojení (33 %), když šlo o velmi malé děti.

Nezletilou matku mělo pouze 18 dětí z našeho datového souboru, pouze jedno dítě se ke své matce vrátilo a dvě další děti se dostaly do péče příbuzní. Většina dětí byla umístěna do osvojení (12 dětí, 67 %), 3 děti byly umístěny do dlouhodobé pěstounské péče. Tato čísla vyvolávají otázku, jak moc se pracuje na možnosti vrátit dítě jeho matce, protože šance na to, že se tak stane, je podle našich dat mizivá.

Matku ve výkonu trestu mělo uvedenu 30 dětí. Z nich polovina byla umístěna do dlouhodobé pěstounské péče, 7 dětí se vrátilo zpět k rodičům, 3 děti byly osvojené, jedno z nich do zahraničí, a o 3 děti se postarali příbuzní. Poslední dítě bylo umístěno do jiné PPPD.

Poslední sledovaný údaj o rodičích, se týkal toho, zda je otec uvedený v rodném listě dítěte. Více než polovina dětí (55 %), které otce uvedeného neměly, se dostaly z PPPD do osvojení. Dalších 25 % z nich bylo pak umístěno do dlouhodobé pěstounské péče. Tzn. že 80 % těchto dětí bylo umístěno mimo svou rodinu.

Oproti tomu děti, které otce v rodném listě uvedeného měly, se výrazně častěji vracely ke své rodině, 21 % přímo k rodičům a dalších 21 % k příbuzným. Do osvojení odešlo pouze 16 %. Tyto děti však byly častěji umístěny do dlouhodobé pěstounské péče (38 %). Uvedení otce v rodném listě dítěte bude mít pravděpodobně vliv na to, kam je dítě umístěné. Lze však předpokládat, že samotné uvedení jména v rodném listě bude spíše reprezentovat situaci v rodině nebo zájem otce, než by samo o sobě mělo význam.

Doba strávená v PPPD

Podobně jako u věku, i zde je hranice, která má vliv na to kam se děti z PPPD dostávají. Jako hraniční hodnota se ukazuje 12 měsíců strávených v PPPD.

Děti, které strávily v PPPD 12 měsíců nebo méně (829 dětí, 84 % z celého souboru), byly nejčastěji umístěny do osvojení (43 %) nebo se vracejí se zpět do své rodiny, k rodičům 16 % a k příbuzným 13 % (celkem 29 %).

Naopak děti, které zůstaly v PPPD déle než jeden rok (153 dětí), byly nejčastěji umístěné do dlouhodobé pěstounské péče (52 %). Do osvojení bylo umístěno pouze v 14 %, do své rodiny se vrátilo také méně dětí než u skupiny, která byla v PPPD maximálně 12 měsíců – zpět k rodičům odešlo 13 % a k příbuzným 8 %, tj. celkem 21 %.

Můžeme tedy usuzovat, že doba strávená v PPPD bude mít také vliv na to kam dítě z PPPD odejde. (Je zde však také pravděpodobnost, že vliv doby strávené v PPPD je zprostředkované skrze věk dítěte, protože datový soubor obsahuje data převážně o malých dětech.

Shrnutí:

• Většina dětí (94 %) byla z PPPD svěřena do nějaké formy rodinné péče, pouze 4 % odešla do ústavní péče
• Děti do jednoho roku nejčastěji z PPPD odcházely do osvojení a dlouhodobé pěstounské péče.
• Do osvojení odcházely pouze děti do dvou let, za celou dobu neodešlo do osvojení ani jedno dítě starší 2 let.
• Děti, které jsou přijaté do PPPD se sourozencem, se výrazně méně často dostávají do osvojení, ale naopak znatelně častěji se vrací zpět do své rodiny.
• Děti se zdravotním problémem, oproti zdravým dětem, jsou častěji umisťovány do dlouhodobé pěstounské péče.
• Děti starší 6 let častěji odcházejí do ústavní péče nebo se vrací do své rodiny, výrazně méně často se dostávají do zprostředkované rodinné péče.
• Děti, které se během PPPD setkávaly se svou rodinou, se častěji vracely domů.
• Etnikum a věk mají pravděpodobně vliv na to, kam dítě z PPPD odejde, v případě věku je klíčová pravděpodobně věková hranice 1 roku.
• Pokud měla matka problém s alkoholem nebo byl nezletilá, děti se k ní výrazně častěji nevrátily.