Petr je dlouhodobým dobrovolníkem Dobré rodiny a během svého působení poznal několik náhradních rodin. Dětem pomáhá především s doučováním, jeho zkušenost ale ukazuje, že někdy jsou důležitější věci než správně vypočítaný příklad. Každá rodina a každé dítě jsou jiné. Někde probíhá doučování úplně běžně, jinde dítě nebo rodina právě řeší náročnou situaci a škola zkrátka musí na chvíli ustoupit do pozadí.

Důležitou součástí Petrovy práce je proto navázání vztahu s dítětem. A ten nevzniká automaticky při prvním setkání. Někdy trvá čtyři nebo pět návštěv, než se dítě začne cítit natolik bezpečně, aby si s dobrovolníkem mohlo přirozeně povídat. Petr proto během doučování nechává prostor i na obyčejné povídání nebo krátkou pauzu. A když dítěti chybí motivace, hledá cestu, jak učení udělat zajímavější. Při doučování matematiky například využil karty UNO. Z vytažených čísel vznikly početní příklady a z obyčejného procvičování malá hra.

Zažil ale také děti, které měly před sebou důležitou zkoušku a samy byly odhodlané uspět. Jednoho chlapce připravoval na přijímací zkoušky a společně hledali každou možnost, kdy se mohou potkat, někdy i několikrát týdně. Právě rozdílné zkušenosti s jednotlivými rodinami Petrovi ukázaly také něco, co zvenčí nemusí být samozřejmé: náhradní rodiny vnímá především jako běžné rodiny s dětmi, které řeší běžný každodenní život.

Dobrovolnictví nakonec ovlivnilo i samotného Petra. Práce s dětmi ho baví a postupně k doučování přidal také hlídání. Sám říká, že je pro něj tato činnost zajímavá a naplňující. A zkušenosti z náhradních rodin v něm zanechaly ještě jednu důležitou stopu: začal přemýšlet o pěstounství a navštívil už i Den otevřených dveří. Z dobrovolníka, který přišel pomáhat dětem s učením, se tak možná jednou stane i pěstoun.

Celý podcast s Petrem si můžete poslechnout zde: