Přijmout dítě do náhradní rodinné péče je akt plný lásky i pomoci, který dává dětem novou šanci na plnohodnotný život. Jakkoliv věříme, že pokud už dítě nemůže vyrůstat ve své původní rodině, je náhradní rodinná péče tou nejlepší alternativou, je třeba si uvědomit, že tím příběh teprve začíná. Pohádky sice končívají větou „a žili šťastně až do smrti“, ale mnozí dlouholetí partneři by vám také potvrdili, že svatbou nebo zamilováním všechno teprve začalo a že ty nejdůležitější chvíle vztahu byly teprve před nimi. Podobně to funguje i s dětmi v náhradní rodinné péči.
I dítě, které bylo do náhradní rodiny přijato již krátce po narození, si s sebou nese neviditelné zranění – vývojové trauma. Toto zranění není na první pohled vidět, ale hluboce ovlivňuje prožívání, chování a vývoj dítěte.
Trauma začíná dříve, než si myslíme
Často se domníváme, že trauma vzniká jen v případech, kdy dítě zažilo dlouhodobé zanedbávání nebo násilí. Avšak vývojové trauma se může objevit mnohem dříve, a to již v prenatálním období. Dítě je od prvních momentů svého života citlivé na prostředí, ve kterém se nachází. Pokud matka prochází stresem, nejistotou nebo se nemůže na těhotenství emočně naladit, působí to i na dítě. Tato prenatální zkušenost ovlivňuje neurologický vývoj dítěte a jeho schopnost zvládat stres.
Narození a následná ztráta původní rodiny, ať už k ní dojde z jakéhokoliv důvodu, představuje další zlomový moment. Přestože novorozené dítě není schopno situaci vědomě chápat, ztráta mateřské náruče a známých vjemů, jako je vůně, hlas nebo tlukot srdce, může vyvolat hluboké pocity nejistoty a ohrožení. Tato ztráta, i když proběhne na úrovni nevědomí, se ukládá do těla a ovlivňuje dítě na celý život.
Projevy vývojového traumatu v životě dítěte
Vývojové trauma se může projevovat různými způsoby a často dlouho zůstává nepochopené. U některých dětí se objevují potíže s navazováním vztahů – mají strach z opuštění, nedůvěřují dospělým nebo se naopak na blízké příliš upínají. Jiné děti mohou mít potíže se sebeovládáním, emocemi nebo učením. Problémy se často neprojeví hned, ale mohou se objevit v průběhu života, například během dospívání, kdy dítě začíná hlouběji vnímat svou identitu a ptát se po svých kořenech.
Náhradní rodiče, které podporujeme, nám často vypráví příběhy, jak už mají takový radar a umí situacím, kdy by se dítě znovu dotklo svého traumatu, předcházet. Vysvětlují například nadšeným rodinným příslušníkům, že ta narozeninová party s 30 gratulanty není to pravé ořechové. Že scéna při matematice nebyla útokem na autoritu učitele, ale jen obrana a strach. Mnohým situacím ani náhradní rodiče někdy nerozumí, a jen společně s dítětem pracují na tom, aby takové situace společně lépe zvládali a zranění postupně léčili.
Děti, které překonaly náročné začátky
Je důležité zdůraznit, že vývojové trauma neznamená, že dítě je „zlomené“ nebo „poškozené“. Naopak – děti, které překonaly náročné začátky, mají často hlubokou vnitřní sílu, odolnost a schopnost porozumět složitým životním situacím. Tato zkušenost je formuje a obohacuje nejen je samotné, ale i jejich náhradní rodiny a širší okolí. Náhradní rodiče často mluví o tom, jak moc je jejich dítě naučilo – o empatii, trpělivosti a bezpodmínečné lásce.
Proč je důležité trauma uznat?
Pokud jako společnost pochopíme, že vývojové trauma je reálné, můžeme těmto dětem nabídnout lepší podporu. Uzavírání se před tímto neviditelným zraněním vede ke zbytečnému nepochopení a někdy i ke stigmatizaci. Naopak přijetí faktu, že trauma existuje, umožňuje vytvořit prostředí, kde se děti mohou cítit přijaty a kde jejich emoce a projevy nejsou považovány za „problém“, ale za přirozenou součást jejich cesty.
Děti v náhradní rodinné péči nejsou jen příjemci pomoci. Jsou to inspirativní lidé, kteří svým příběhem učí nás všechny. Aby mohly rozkvést, potřebují naši podporu, pochopení a lásku. Přijetí jejich neviditelných zranění a uznání jejich jedinečné síly je prvním krokem k tomu, aby mohly žít plnohodnotný a šťastný život.
Článek vznikl díky podpoře Moravskoslezského kraje.