Poslední část autentického příběhu Táni (první část, druhá část).

Život je hrozně těžkej. Někdo si myslí, že když se vyléčíš, že je všechno v pohodě, ale těžkej je každej den. Pořád se stává, že mě napadne, že to bylo s drogama celý takový jednodušší. Já ty problémy tolik nevnímala. A když jo, přišlo mi, že všechno můžu vyřešit.

Když mě pustili domů, že už budu chodit jen ambulantně, neměla jsem s dětma ani kam jít. Prvních pár týdnů jsem byla u mámy v garsonce, ale to samozřejmě na dlouho nešlo. V azyláku můžeš bejt jenom rok a jsou tam strašný matky… Ubytovny jsou hnus, bála bych se tam o děti.

Taky jsem měla dluhy na sociálním a zdravotním a nějaký pokuty, že jsem jezdila bez jízdenky. Dohromady asi 180 tisíc a to mi to ještě pomohli snížit v jedný poradně. Splácím to, ale ještě hodně let budu.

Bez maturity a se dvěma malýma dětma nemáš moc šanci. Taky jsem pořád chodila na skupiny.

Myslím, že když člověk nemá hodně štěstí, že se z toho nikdy nevyhrabe.

Já jsem měla strašný štěstí, na mámu a bráchu hlavně. A taky protože jsem, ještě když jsem byla na ulici, potkala Káťu s Honzou. Chodili tam jen tak. I když jsem je několikrát podvedla nebo se najednou přestala ozývat, pořád mi nabízeli pomoc. Velkou. Pronajali mi byt. Bydlím tam doteď, platím, co můžu, ale ještě nedávno to bylo jen pár stovek a na začátku nic. Teď už mám práci a platím víc.

Bydlení je to nejdůležitější, bez bydlení jsi v háji.

Dodělala jsem si maturitu, na to jsem pyšná.

Žiju, jak nejlíp umím.

ČÁST DRUHÁ

Občas se objeví nějakej chlap, ale hned odpadne, když vidí, kolik je toho okolo dětí, že se nezastavim. Navíc mám podmínku, aby pracoval, a to je taky problém.

Jsem šťastná, že jsou děti se mnou, a snažím se jim udělat hezký dětství. Nějak odčinit, že jsem tak dlouho nefungovala. A že jsem jim tolik ublížila. Mám radost, že to jde Lukymu ve škole, hrozně se zlepšil. Deniska je taky strašně šikovná, mám z nich radost.

Vidím, jak moc mě potřebujou. Každej večer si spolu povídáme, co jsme zažili. Všechno spolu řešíme, spolužáky, kamarády, blbý věci ve škole. Co jim udělalo radost, z čeho jsou smutný. Taky oba drží i mě. Bez nich bych ten těžkej život nedala.

Vím, jak strašně důležitá je pro děti máma. I pro dospělý děti. Moje máma je pro mě anděl strážnej. Člověk, kterej mě zachránil.

Letos jí zjistili rakovinu. Tak tu teď chci bejt zase já pro ní.

__________________________________

Autentický příběh Táni (jméno bylo změněno). Fotografie je ilustrační.

První díl: Vyrůstala jsem v děcáku, můj syn taky. Srazily mě drogy

Druhý díl: Rodila jsem zfetovaná, nikdy si to neodpustím

Zajímá vás více o ohrožených dětech a jejich příbězích?

Lajkněte facebookovou stránku našeho projektu Dobrý start, podepište petici za omezení ústavní péče pro nejmenší děti nebo nám napište. Za vaši podporu děkujeme!