Dvanáctiletá Bětka přinesla pěstounům už třetí poznámku za tenhle týden. Zase si zapomněla úhloměr a navíc jí chyběl i čip do školní jídelny. Pěstouni Hanka s Martinem z toho byli zoufalí. Vůbec nerozuměli tomu, proč na Bětku nefunguje domluva, která při podobných situacích na jejich starší děti vždycky stačila.
Poznámek ve škole v posledním roce pořád přibývalo. Brzy nešlo jen o zapomenuté věci, pan učitel Bětce v žákovské často vyčítal i vyrušování nebo naschvály, které dělala svým spolužákům. Ti už jí dávno odepsali jako nekamarádskou a zlomyslnou holku a několikrát jí přišili i cizí průšvih – prostě proto, že o „té problémové žačce ze sedmé bé“ dávno věděli i všichni učitelé.
Hanka s Martinem se snažili problémy dlouho řešit sami. Věděli, že je Bětka chytrá a skrze “zarachy” a zvláštní úkoly jí chtěli přimět, aby přestala se zlobením a začala se soustředit na učení. Věřili, že si pak najde i kamarády a všechno se zlepší.
Následky zanedbávání a pobytu v dětském domově si Bětka nese dodnes
Po další poznámce (už dávno je přestali počítat), se ale pěstouni rozhodli Bětčiny problémy otevřít se svým doprovázejícím pracovníkem. A to bylo pro celou rodinu velmi důležité. Doprovázející pracovník je vyslechl a jako první krok jim navrhl podívat se nejen na Bětčino chování v posledním roce, ale na celý její příběh.
Bětka strávila první čtyři roky svého života v rodině, z níž ale kvůli zanedbávání putovala do dětského domova. Odtamtud si ji vzali pěstouni, a i když se několik let zdálo, že se jim podařilo pomoci Bětce se se svou složitou minulostí vypořádat, následky prvních let svého života si Bětka nese dodnes.
Navenek drzost, uvnitř pocit ohrožení
Doprovázející pracovník rodině vysvětlil, že Bětka nezapomíná věci do školy schválně. Nemá prostě jen vyvinuté paměťové centrum tak, jak to mají ostatní děti. Neumí také tak dobře ovládat své emoce. Navenek se zdá, že je drzá, ve skutečnosti se ale v té chvíli cítí ohrožená. Pocit bezpečí, který jí jako malé chyběl, stále hledá a snaží se krizové situace zvládnout právě třeba drzým chováním. Zároveň se doprovázející pracovník s pěstouny také domluvil, že zajde i za panem učitelem do školy. Vysvětlil mu totéž co pěstounům, a navrhl mu konkrétní kroky, které může pro větší Bětčinu pohodu ve třídě zavést.
Doprovázející pracovník se o problémech ve škole začal bavit také s Bětkou. Společně se snažili najít a pojmenovat, co Bětka cítí a co by se s tím dalo dělat. Bětka mu pak hned příští týden pyšně ukazovala mazací tabulku, kterou s pěstounkou nalepily vedle dveří. Každý večer si v ní odškrtávala, jestli má v tašce všechno, co ráno potřebuje do školy.
Místo kritiky trpělivost
Dnes je to pět měsíců, co kritiku vystřídala trpělivost. Místo kárání za každou nadávku nebo zapomenutou maličkost si pěstouni a dokonce i pan učitel s Bětkou raději v klidu sednou. Všichni se snaží být přátelštější a nehodnotit neustále Bětčino chování. Bětka se daleko více než dříve cítí být skutečně přijímaná.
Za týden bude mít Bětka ve škole referát o koňské farmě. A po skoro dvou letech jí druhého do dvojice poprvé nemusel najít pan učitel… Tak Bětce i její spolužačce držíme palce, ať se jim vystoupení před spolužáky povede!
Přečtěte si další příběhy pěstounů!
S ohledem na zachování anonymity dětí byly některé skutečnosti příběhu změněny.