Blog

Příběhy pěstounů: Drogová past a babička pěstounkou

Marcelu uprostřed noci vzbudilo bouchání na dveře. Rozespalá a v pyžamu šla otevřít a už předem věděla, koho za dveřmi najde. Její pětadvacetiletá dcera měla už dlouhou dobu problémy s drogami a dnešní noc byla jen další z těch, kdy se rozhodla uprostřed noci svou maminku navštívit. Nešla ale jen za ní – chtěla také vidět svého pětiletého syna. Marcela už předem věděla, co bude následovat. Dcera se umyje, nají a vyspí a ráno bude malému Patrikovi zase slibovat, že si ho nejpozději příští týden vezme domů. A Patrik se zase bude těšit a maminka na něj zase zapomene

Babicka vnuk

Zvládnu v důchodu péči o malé dítě?

Malý Patrik trávil víc času s babičkou než s maminkou už zhruba dva roky.Marcela se už nemohla dívat na to, jak ho její dcera zanedbává. Někdy šlo všechno dobře a dcera o Patrika hezky pečovala, jindy se ale propadala hluboko do své závislosti. Potom Patrik zůstával bez jídla, špinavý a hlavně bez péče a lásky. Když ho jednou babička našla u dcery v bytě zase samotného, věděla, že tahle už to dál nejde.

Všechny kamarádky jí od toho zrazovaly. Dcera je na drogách, Patrik určitě bude taky, nejsi už nejmladší, péči o malé dítě nezvládneš, dej ho radši do ústavu… Marcela ale s rozhodnutím neváhala a Patrika si vzala k sobě domů.

Po dvou letech byla babička úplně vyčerpaná

Jenže kamarádky měly pravdu v tom, že péče bude nad její síly. Po dvou letech byla už Marcela úplně vyčerpaná. Trápilo ji, že jí Patrik nerespektuje, je drzý a někdy agresivní a že jí pořád vypráví, v čem je maminka lepší. Marcele to bylo líto – ona přece chtěla být rozmazlovací babička, ke které se vnouček bude těšit na návštěvy. Vůbec nestála o veškerou zodpovědnost, kterou na sobě najednou měla.Suplovala maminku, ale ta tu přitom byla.

A péči o Patrika jí její dcera komplikovala. Chodila si k ní domů, kdy chtěla, někdy zdrogovaná, jindy uprostřed noci. Patrikovi vždycky naslibovala hory doly, ale nikdy z toho nic nebylo. A kolikrát byl Patrik zklamaný, když maminka nepřišla, když mu to přece tak slibovala a ještě mu přinesla spoustu hraček a dobrůtek…

Záchrana za pět minut dvanáct

Než se Marcela z takového zápřahu málem zhroutila, zašla na OSPOD. A tam měla velké štěstí na empatickou sociální pracovnici. Za nic ji nesoudila, nevyčítala jí, proč nepřišla dřív, ani ji neobviňovala, že je špatná matka, když je její dcera na drogách.Začala ale situaci hned řešit.

S Marcelou se dohodly, že jako babička zažádá o svěření Patrika do dlouhodobé pěstounské péče. To Marcele, která dosud péči o Patrika platila ze svého důchodu, pomohlo finančně. A hlavně dostala k ruce doprovázející organizaci, díky níž nebyla na péči sama.

Pomohlo sdílení s dalšími prarodiči

Marcela začala s radostí chodit na sdílecí kluby pěstounů, kde si mohla popovídat s dalšími prarodiči, kteří mají v péči své vnouče. Díky vzdělávacím seminářům a nekonečným telefonátům se svou doprovázející pracovnicí konečně pochopila Patrikovo chování plné odmlouvání a vztekání a mohla mu pomoci lépe zvládat své emoce. Patrik také začal docházet na play terapii, díky které se učil zpracovávat, co prožil, a pomohla mu významně i psycholožka specializovaná na práci s dětmi v náhradní péči.

Doprovázející pracovnici s OSPOD se také podařilo nastavit pravidla pro bezpečný kontakt dcery s Patrikem. Odpadly neohlášené návštěvy a konečně se přetnul nekonečný kruh slibů a zklamání.

Během několika měsíců se atmosféra v rodině změnila k nepoznání. Pomoc doprovázející organizace a skvělé pracovnice OSPOD a hlavně aktivní spolupráce všech členů rodiny se nejvíce odrazily na Patrikovi. O šťastné pokračování jeho příběhu se všichni snažíme dál.


Kvůli zachování anonymity dětí byly některé detaily příběhu změněny.

Přečtěte si další příběhy pěstounů!

Rubriky