U nás v Dobré rodině děláme všechno pro to, aby děti vyrůstaly v rodinách. Bezpečnou a milující rodinu potřebuje každé dítě – a o to více děti, které z různých důvodů nemají možnost zůstat se svojí mámou a tátou. Možná to zní jednoduše, ale za touhle misí se skrývá široká mozaika mnoha činností, úkolů, práce mnoha týmů, lidí různých profesí a zkušeností. Aby mohly děti vyrůstající v kojeneckých ústavech, dětských domovech a jiných zařízeních dočasné pomoci konečně do rodin, hledáme a připravujeme pro ně nové náhradní rodiny, doprovázíme pěstouny a osvojitele po přijetí dětí, vzděláváme veřejnost od náhradních rodičů po úředníky nebo lékaře, zapojujeme dobrovolníky, aktivně podporujeme změnu legislativy a bojujeme za transformaci celého systému péče o ohrožené děti.
Foto: Scio
Alfou a omegou našeho snažení jsou děti. Obyčejné děti s neobyčejně těžkými příběhy. Pracujeme s dětmi odloučenými od své biologické rodiny, často také s dětmi týranými, zanedbávanými nebo zneužívanými, s dětmi, které si před příchodem do náhradní rodiny prošly mnoha ošklivými zážitky. Tyto děti zažívají dlouhodobou úzkost a stres, které negativně ovlivňují jejich zdravý vývoj, a to až na neurobiologické úrovni rozvoje mozkových struktur. Spolu s nedostatečným rodinným zázemím vedou stres a úzkost k poruchám při vytváření základních citových pout. Pokud dětem není umožněno v raném věku tato pouta utvořit, mají problémy rozumět svým emocím a zvládat je, nejsou schopny dostatečně regulovat své chování, jsou často impulzivní či agresivní, hůře rozumí sociálním situacím a neadekvátně na ně reagují, mohou mít poruchy chování, učení, paměti a pozornosti. Tyto děti se potýkají s nízkým sebevědomím a nejsou dostatečně motivované změnit svůj život. V dospělosti to může vést k tomu, že nejsou schopny převzít plnou zodpovědnost za svůj život – pracovat, vytvářet uspokojivé partnerské vztahy a starat se o vlastní děti. Tím se začarovaný kruh uzavírá, protože velká část dětí v kojeneckých ústavech jsou bohužel právě potomci rodičů, kteří tu samy vyrostli.
Asi si vzpomenete, jaké nerváky můžete zažít se svým vlastním dítětem – jak těžké je někdy dítěti porozumět a vytušit, co se v té jeho hlavičce děje. A to ho znáte tak dlouho! Byli jste u jeho prvních úsměvů, slabik a kroků. Přesto je někdy těžké ho utišit; třeba když se začne vztekat v obchodě nebo když ho vystraší zamračený obličej cizího člověka ve vlaku. A my tu máme děti, které od začátku byly na všechno samy nebo dokonce s lidmi, kteří jim ubližovali. Naše přijaté děti se naučily dospělým nevěřit. Největším úkolem náhradních rodičů a nás v Dobré rodině je proto těmto dětem pomoci obnovovat důvěru v sebe i svět.
Spektrum nástrojů pro práci s ohroženými dětmi máme široké a jedním z nejvhodnějších a přirozených způsobů je pro děti hra. Při vhodně vedené hře se hračky stávají nástrojem vyjádření pocitů dítěte, umožňují dětem popsat, co se v nich odehrává a co se jim těžko vyjadřuje slovy. A co teprve když se jedná o hračky, které jsou přímo k tomuto účelu určené. Měli jsme proto velkou radost, když jsme na trhu objevili pomůcku Ferda a jeho mouchy od společnosti Scio a ještě nadšenější jsme byli, když nám společnost Scio deset setů s Ferdou a jeho mouchami pro práci s našimi dětmi darovala. Hračka je skvělým nástrojem umožňujícím dětem lépe pochopit své pocity, pojmenovat je, prožít je a ty negativní nechat odejít. Díky Ferdovi a jeho mouchám se můžeme soustředit na problém dítěte a prostřednictvím vhodně vedené komunikace ho uzdravovat. Dítě pak dokáže lépe porozumět svým pocitům, světu kolem sebe, druhým lidem a pravidlům společnosti. Zkrátka se do svého okolí umí lépe zapojit a lépe se v něm cítí.
ČÁST DRUHÁ
Ferda i mouchy prošli zátěžovou zkouškou na letním pobytu s Dobrou rodinou, který se konal v červenci na Malé Skále pro děti v pěstounské péči od 6 do 12 let. Naše pobyty nejsou klasickými tábory se spoustou individuálních her a soutěží, ale především prostorem, kde může každé z dětí zažít přijetí, uznání a úspěch. Cílem není vítězství jednoho dítěte, ale společné zážitky bez konfrontací s věčnými neúspěchy, které děti tak často znají ze svého běžného života. Přesto i při takových aktivitách se přijaté děti dostávají do emočního vypětí. V těchto situacích jsme letos mohli do akce vyslat záchranný sbor Ferdy a jeho much.
V případě emoční nestability dětí – třeba stýskání si po náhradních rodičích – přišel Ferda vhod jako mazlík. Na nocování s Ferdou se psaly pořadníky a už „jen“ jako obyčejný plyšák měl Ferda velký úspěch. A to Ferda a jeho věrné společnice dokážou mnohem víc. Představovali pro naše děti možnost najít pevnou a bezpečnou půdu pod nohama.
Pomohli třeba v situaci, kdy jsme s Ferdou přišli za osmiletým Filípkem, který chtěl naštvaný, vyděšený a se sbaleným kufrem z pobytu okamžitě odjet. Plyšák Ferda i kniha ho ale zaujaly. Naše kolegyně Katka mu předčítala význam každé mouchy emocí a Filípek sám dokázal rozlišit, jakou mouchu u sebe má a co znamená. Společně s Katkou přečetli příběh vzteku a bylo znát, jak jeho vlastní pocit vzteku i ohrožení při čtení postupně opadává. Po zklidnění se sice rozhodl, že kufr raději nechá zabalený a po táboráku Katka zavolá pěstounce, aby byla připravená si pro něj přijet, zároveň dal ale Filípek naší Katce také mouchu důvěry jako důkaz toho, že pokud se bude opět cítit v ohrožení, může za ní přijít a poradit se, co dál. Nakonec se Filípek rozhodl, že domů nepojede, a tak Ferda zachránil jeden táborový pobyt – a možná mnohem víc.
Ferda byl také naším velkým pomocníkem, když se devítiletý Honzík a dvanáctiletý Kája na pobytu pohádali a poprali zrovna ve chvíli, kdy se mělo společně vyrážet za hledáním pokladu. Kolegyně Katka přinesla Ferdu s tím, že s kluky počká, než přejdou emoce, protože ve vzteku a smutku by si hledání pokladu nikdo neužil. Žabáka už kluci z předchozích dní znali, takže oba shodně dali Ferdovi do pusy mouchu vzteku. S kolegyní Katkou se pak bavili o tom, co se událo – kdo co udělal a proč se to stalo. Kluci dostali prostor pro přijetí svých emocí i toho, jak se cítil ten druhý ve sporu; uznali své vlastní emoce i emoce druhé strany. Honzík se v diskusi rozplakal, protože si uvědomil, že Káju vyprovokoval k tomu, aby ho udeřil – projevil lítost. Mouchu vzteku jsme proto nechali odlétnout a nahradili ji emocí lítosti. Kája tuhle informaci akceptoval, přijal omluvu a sám se omluvil za svůj emoční i fyzický útok. Žabáka měli kluci mezi sebou, odebrali mu z pusy emoci vzteku a vyměnili ji za důvěru. Když kluci své emoce zpracovali a nechali vztek odletět a přiletět důvěru, smířlivě si podali ruce. Pak už konečně mohli vyrazit za ostatními dětmi z oddílu, které na ně museli čekat. I těm se kluci nakonec omluvili a hurááá, mohlo se vyrazit za pokladem.
Foto: Scio
Ferda i jeho mouchy nám na táboře pomohli v mnoha situacích, a dokonce vyprovokovali nečekanou kreativitu – děti rozhodly, že jim chybí moucha představující lásku, a tak se rozhodly si ji samy vyrobit!
Vážíme si toho, že firmy jako Scio vědí, že darování několika takových Ferdů má obrovský význam a smysl. Může totiž pomoci obnovovat důvěru mnoha Filípkům, Honzíkům a Kájům, kteří to opravdu potřebují.
