Rodiče i děti se musí vyrovnat s velkou změnou, kterou poslední dny přinesly. Já sama mám doma dvě holčičky, z nichž starší je už školou povinná, a ta mladší je právě ve skvělém a úžasném “škodicím” věku dvou let. A k tomu všemu nařízení, aby manžel pracoval z domu. Jak to celé zorganizovat a nezbláznit se z toho? Vnímám, že nejsem zdaleka jediný rodič s touto otázkou.
Posdílím Vám, co nám alespoň trochu pomohlo. Inspirovali jsme se na bloguRedesign rodiny, a také facebooku organizaceDobrá rodina, kde proběhla moc hezká myšlenka o tom, že děti, ale nejen ony, potřebují mít v těchto dnech nějaké jistoty, o které se mohou opřít. Takže jsme si po několika dnech, kdy nám to opravdu nefungovalo, sestavili takový seznam událostí, které nás v tyto dny čekají. Je tedy především pro moji starší dceru, která se na něm také aktivně podílela. Během prvního týdne jsme tenhle seznam aktivit několikrát měnili a upravovali, tak aby nám opravdu seděl a vyhovoval.
Ladili jsme časy a také přidávali nové aktivity, které nás baví a u kterých je legrace. Museli jsme zohlednit třeba to, že manžel potřebuje nějakou dobu dopoledne klid na práci, že mladší dcera po obědě spí apod. Dále jsme například museli vymyslet, jak koordinovat domácí školu s mladší škodičkou, která u všeho musí asistovat, a mnoho dalšího.
V čem nám to pomohlo? Hlavně starší dceru to opravdu baví. Chodí se dívat kolik je hodin a jaká aktivita by se právě teď měla dít. Upozorňuje, že už například máme jít ven nebo se má jít učit.
Mně to pomohlo v tom, že ji nemusím celé dopoledne přesvědčovat, že už je čas se jít oblékat, čistit zuby a učit se, což bylo v těchto dnech velmi vysilující. Dcera měla tendenci sklouznout k celodenní prokrastinaci a špatné náladě. Máme teď docela příjemně a činorodě vyplněné dny, což vnímám jako velký posun.
Ptala jsem se Alžběty Hláskové na její zkušenosti, tipy a rady ohledně denního rozvrhu pro děti a nejen pro ně.
Alžbět, někde jsem četla, že jste takový rozvrh dne využívali celých deset let, když jsi byla s dětmi doma. Co Vás vůbec vedlo k tomu si takový rozvrh dne vytvořit?
Myslela jsem si, že mám ráda volnost, ale nakonec z toho vznikl spíše chaos, který nás omezoval. Proto jsem nakonec došla k tomu, že je lepší dát jednotlivým částem dne nějaký rytmus.
V čem konkrétně to bylo užitečné pro tebe a v čem pro děti? Pokud tohle téma rodiče zaujalo, jaké přínosy od toho můžou čekat?
Já jsem si díky tomu mohla lépe naplánovat to, co jsem chtěla stihnout. Taky jsem tím lépe viděla, co stihnout nejde. Děti zas získávaly klid, že náročnější program má nejen začátek, ale také konec. Používala jsem k tomu někdy i budík, abychom nepřetahovali, takže jakmile zazvonil, někdy jsem pro legraci vypnula vodu uprostřed mytí nádobí. Nebo děti nenechala dopočítat příklad: “Tak teď končíme. Už to nesmíš dopočítat. Zas až příště.” Samozřejmě když děti prosily, že to chtějí dokončit, pak jsem velkoryse mohla říct: “No tak dobře, ale jen tenhle příklad.:-)”. Prostě aby hranice pro děti byly něčím, co dětem dává bezpečí a je to někdy i legrace.
Jak vám rozvrh fungoval dlouhodobě? Říkám si jak dlouho nám to může takhle hezky fungovat…Měnil se třeba ten váš rozvrh aktivit během času?
Zpočátku jsem to držela spíše pevněji. Snažili jsme se, abychom v tom našli co nejlepší systém a upravovali jsme ho tak často, jak bylo potřeba, tedy jakmile se ukázalo, že něco nefunguje dobře.
Takže nemám čekat, že hned první verze rozvrhu aktivit bude ta správná a konečná?
Rozvrh má sloužit nám, ne my rozvrhu. Tak asi tak. Jakmile to nesedí, bereme to jako chybovou hlášku nějakého počítačového programu. A podle toho upravíme počítačový program. I dětem se dá říct legračním počítačovým hlasem: “Chybová hláška. Na přípravu oběda maminka nechala málo času. Zítra to musí lépe naplánovat. Konec chybové hlášky.”
Když jsi viděla náš rozvrh dne, napadlo tě co bys nám doporučila ještě přidat nebo změnit? Podle zkušeností, které máš…
Mám radost, že se vám podařilo dostat do rozvrhu i věci, které znějí báječně, např. nezřízené hry venku :-))). To považuju za moc důležité, aby to nebyl strohý seznam, ale spousta věcí, na které se těšíme. A mezitím sem tam nějaká povinnost.
Jak se těšit na povinnosti? Jak je “zabalit do lákavého obalu”?
Nám třeba fungovala “meruňková matematika”, kdy děti mohly počítat příklady na meruňce, kterou jsme měli na zahradě. Nejlepší je nechat názvy vymyslet děti. Umím si představit, že je víc bude bavit něco, co samy vymyslí, než když se pokusí být vtipná maminka. A tak z toho vznikaly věci jako “krmení šelem” – jídlo, “mořská pěna” – večerní koupání, “vyskakování nádobí” – vyklízení myčky, “loterie” – v krabici byly nějaké povinnosti, ale zároveň bonusy – válení, dobrůtky, hra na schovku apod.
To zní nádherně hravě! To je, myslím, dost důležité a uvědomila jsem si to taky až postupně. “Rozvrh dne” totiž evokuje trochu “vojenský režim”. Ale ono je to spíš naopak, že…
Právě na to nejlíp funguje, když si plánují děti s námi. Naše děti tak pochopily, co prostě zvládnout za ten den musí, a tak už jsme nemuseli řešit, jestli se to bude dělat, ale spíše už jen kdy a jak.
Co bys poradila rodičům, které tahle myšlenka zaujala, ale neví “jak na to”? Co by třeba v takovém rozvrhu nemělo chybět a co bys tam naopak nedoporučovala dávat?
- Rozdělit si den na dvouhodinové bloky. Nám se osvědčila tabulka na týden.
- Sepsat na lístečky, co všechno se za den musí zvládnout. Při sepisování je fajn dát pozor na to, jak činnosti nazveme. Každá činnost by měla znít lákavě, takže tvoje “nezřízené hry” jsou rozhodně lepší než “osobní volno”.
- Ke každé činnosti připsat, jak dlouho má trvat.
- Začít kalendář tím, co se nedá obejít – spánek, jídlo, pohyb a odpočinek.
- A pak už jen s dětmi řadit a přeřazovat zbývající lístečky do jednotlivých časových okének, abychom si s tím mohli pohrát, než to bude dávat smysl.
- Nezapomeňte na to, aby byl čas na důvěrnější chvilky, mazlení, tulení, sdílení a oceňování toho, co se komu v daném dni líbilo.
- A hlavně nezapomeňte naplánovat časy, kdy prostě nikdo pracovat nebude a budeme společně řádit nebo si jen užívat dne.
Rozhodně jsem do programu zařazovala společné vaření či jiné práce, při kterých se toho děti mohou hodně naučit. Museli jsme celý program udělat tak, aby se během školy stihlo i uvařit, vyprat a uklidit. Takže třeba zatímco jsem jednomu dítěti vysvětlovala češtinu, druhé mělo za úkol oškrábat brambory, pověsit prádlo nebo zamést. Po obědě jsme tak většinou už měli hotovou školu i domácí povinnosti a mohli si odpočinout nebo řádit.
Ještě mě napadá, žili jste podle takového rozvrhu denních aktivit třeba i o víkendu a o prázdninách?
To jsem si hlavně já musela pro sebe udělat nějaký orientační systém, co kdy chci udělat. Celkem se mi osvědčilo začít ráno tím, že jsem děti pozvala po snídani, aby mi s něčím pomohly. Dávala jsem při tom na výběr: “Potřebuju přinést dřevo do kamen a vyměnit nádobí v myčce. Co z toho chcete vy a co mám udělat já? Nebo já vám pomůžu se dřevem a vy mě s myčkou.” Když si pak šly děti hrát, většinou už byly v klidu a dávaly si celkem pozor, abych si jich nezačala příliš všímat, protože z toho koukala nějaká práce.
Ve volných dnech také doporučuji, aby si rodiče (nebo pečující osoby) rozdělili “směny”, jinak můžou mít oba pocit, že pořád hlídají děti a nemají čas na odpočinek. To neznamená, že ten druhý vůbec nemá být přítomen, ale je na něm, jak se zapojí. Takže třeba v sobotu dopoledne ručí za program dětí máma a odpoledne táta. Je to celé také o tématu toho, jak si mezi sebou dospělí doma umějí rozdělovat úkoly a odpovědnosti. Ale to by bylo na jiný článek.
Moc děkuju za krásnou inspiraci.
