Ve Sněmovně v rámci projednávání vládní novely o státní sociální podpoře padly dva důležité pozměňovací návrhy k pěstounské péči. Zatímco návrh poslankyně Zuzany Kailové (ČSSD) zvýšit odměnu pěstouna na úroveň minimální mzdy a o několik procent navýšit i příspěvek na úhradu potřeb dítěte jednoznačně podporujeme, na návrh poslankyně Jitky Chalánkové (TOP 09) upozorňujeme jako na velmi nebezpečný a nesystémový. Paní poslankyně návrh prezentuje jako vstřícný k potřebám pěstounů, ve skutečnosti ale jde návrh jednoznačně proti zájmům pěstounů a především ohrožených dětí.
Poslankyně Chalánková navrhuje zvýšit odměnu dlouhodobého pěstouna z 8 tisíc na 12 tisíc korun měsíčně při péči o jedno dítě, z 12 tisíc na 18 tisíc při péči o dvě děti a z 20 na 30 tisíc při péči o tři a více dětí (nebo při péči o jedno dítě ve II.–IV. stupni závislosti).
Až potud jde o podnětný návrh, byť návrh poslankyně Kailové umožňující automatickou valorizaci odměn považujeme za dlouhodobě přínosnější. Problém je ovšem v tom, že poslankyně Chalánková současně navrhuje snížit státní příspěvek na doprovázení pěstounů na polovinu.
„To de facto znamená naprostou likvidaci kvalitně poskytované pěstounské péče,“ upozorňuje Zdeněk Soudný z neziskové organizace Dobrá rodina. „Paní poslankyně Chalánková bohužel nezná realitu pěstounské péče a vůbec nechápe smysl doprovázení. Doprovázet znamená skrze odborné služby pomáhat pěstounům porozumět dítěti a podpořit je, aby v péči o něj neselhávali a dokázali mu zajistit opravdu stabilní, láskyplné a vývojově prospěšné prostředí,“ říká Zdeněk Soudný.
Odborníky potřebují nejen děti v ústavech
Mezi základní služby doprovázející organizace patří poskytování intenzivního odborného poradenství, zajišťování pravidelného vzdělávání pěstounů, podpora kontaktu dítěte s jeho původní rodinou nebo zprostředkování psychologické, terapeutické či jiné odborné pomoci.
„Dlouhodobě pěstouny učíme, jak laskavě a vytrvale nabízet blízkost a péči zraněným dětem, které používají často dramatické a zraňující formy obrany. Pokud pěstoun na tuto skutečnost není dostatečně připraven, v krátkém čase může ve své roli vyhořet,“ zdůrazňuje psycholožka Zuzana Müllerová z Dobré rodiny.
Zatímco obrovské částky vynakládané na ústavní péči jsou „ospravedlňovány“ právě potřebou poskytovat dětem kvalitní a odbornou pomoc, v případě pomoci pěstounům razí poslankyně Chalánková pravý opak. Pěstounům, k nimž přichází stejné děti jako do ústavů, by odbornou pomoc přiznala jen v minimální míře.
Dobré je také připomenout, že původně návrh zákona předpokládal zásadně vyšší podporu státu pro poskytování odborné péče v oblasti náhradní rodinné péče, a to ve výši 60 tisíc korun. Nakonec bylo schváleno jen zmíněných 48 tisíc korun ročně. Tato částka navíc od schválení neprošla valorizací (a to ani ve výši inflace), ačkoli doprovázející organizace indikují zvýšenou potřebu o odbornou péči.
Pěstounství není totéž co rodičovství
„Zatímco vlastní dítě vychováváme od jeho prvního nadechnutí a známe jeho genetickou výbavu, jako pěstoun dostanete do péče dítě, které svůj dosavadní život prožilo bez vás a má možná za sebou tak ošklivé zážitky, které si ani neumíte představit,“ připomíná Zdeněk Soudný.
Dítě, které je každodenně konfrontováno s bolestivým faktem, že nemůže vyrůstat se svými vlastními rodiči, má těžkosti přijímat blízkost pěstouna a důvěřovat mu – vždyť už ve svém životě zažilo od dospělých tolik zklamání. Chová se proto úplně jinak než dítě vyrůstající v běžné rodině. To je pro pěstouna velmi náročné.
„Když si pěstoun neví rady a nedostává se mu pomoci, pravděpodobně časem přestane být schopen dítěti péči poskytovat. Hovoříme pak o stavu zablokované péče, kdy pěstoun a dítě jsou natolik zaměření na sebeobranu, že vztah mezi nimi zaniká,“ vysvětluje psycholožka Zuzana Müllerová. „Stávají se spolubydlící, rodinný život se redukuje na přežívání. Dítě ztrácí pocit domova, postrádá vedení, oporu, není vychováváno. Prožívá další opuštění. U pěstouna se objevují pocity selhání, bezmoci, bezvýchodnosti,“ popisuje Zuzana Müllerová.
Na úřadech, ministerstvích či v parlamentu si toho nikdo nevšimne. Naše organizace ano. Víme, jak složité a zdlouhavé je uzdravovat vyhořelého pěstouna, aby opět mohl být dítěti oporou. Není férovější, racionálnější i hospodárnější předcházet stavu zablokované péče?
Nejde o lobby neziskovek, doprovází i krajské a obecní úřady
„Díky novým poznatkům se otevírají stále nové možnosti, jak dětem a pěstounům poskytovat efektivnější a kvalitnější podporu. To s sebou ale nutně nese i zvyšující se náklady. Za čtyři roky se přitom částka na doprovázení nezvýšila, a naopak se teď objevil návrh, který je pro kvalitní pomoc rodinám doslova likvidační,“ upozorňuje Zdeněk Soudný.
A připomíná další důležitou věc. „Doprovázející organizací nemusí být jen nezisková organizace, jak se snaží vykreslit mnozí poslanci,“ vysvětluje. Pěstoun může být doprovázen jakoukoliv pověřenou osobou dle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, tedy krajskými úřady, obecními úřady s rozšířenou působností, obecními úřady, příspěvkovými organizacemi krajů a obcí, nestátními neziskovými organizacemi či fyzickými osobami s příslušným pověřením.
„Každý pěstoun má právo vybrat si svou doprovázející organizaci zcela sám, svobodně a podle individuálních potřeb své rodiny,“ uzavírá Zdeněk Soudný.
O systémové změny se intenzivně zajímáme! Přečtěte si víc o našich aktivitách ve prospěch transformace péče o ohrožené děti!
Naše další tiskové zprávy a vyjádření najdete tady.