Z právního hlediska je adoptivní rodina jako každá jiná a osvojení se někdy nepovažuje za náhradní rodinnou péči. Přesto v těchto rodinách vyrůstají osvojené děti, které jsou v prožitých raných traumatech a zraněních velmi podobné dětem v pěstounských rodinách. Osvojitelé tedy potřebují pomoc a podporu stejně, jako ji mají rodiny pěstounské. 

Jsou to děti, které zažily často už v prenatálním období velký stres a nejistotu, v nejkřehčím kojeneckém nebo batolecím období pak oddělení od původních rodičů, změnu primárních pečovatelů a prostředí, prostě jsou to děti, které mají svůj těžký životní příběh. Tento příběh jim jejich adoptivní rodiče potřebují umět dobře předat a nést. Jsou to děti, které potřebují zprostředkovaný a bezpečný kontakt se svou původní rodinou, aby pochopily své kořeny a mohly se v životě posunout dál. Jsou to děti s mnoha potřebami navíc.

To vše vytváří, ať už chceme nebo ne, zvýšené nároky na adoptivní rodiče. I přes to, že tito rodiče prošli přípravnými kurzy a mnoho užitečných informací se tam dozvěděli, není následně vůbec snadné být osvojitelem. V Dobré rodině si velmi silně uvědomujeme, jak je podpora pro osvojitelské rodiny důležitá, a proto jsme tu pro ně už šestým rokem!  

Jak takové služby vypadají v praxi? Jakou formu pomoci mohou osvojitelé využít? O tom si budeme povídat s klientkou této služby osvojitelkou Jiřinou a následně s její poradkyní pro rodinu Martinou Smutnou. 

Jiřino, pojďme si nejdříve krátce představit tvůj příběh. Vím, že máte osvojeného chlapečka…

Ano, Míša se nám v našem srdci, jak my říkáme, narodil před více než třemi lety. U nás to bylo tak, že jsme na základě mých zdravotních důvodů nechtěli riskovat těhotenství a porod. Ale na druhou stranu mi v péči o dítě nic nebránilo a doma jsme se shodli, že pro nás bude adopce tou správnou cestou ke vzniku rodiny. Prošli jsme si tedy všem náhradním rodičům známé kolečko OSPOD, magistrát, přípravné kurzy a psychologické posouzení, schválení a zařazení mezi čekatele na osvojení. Pár měsíců po schválení se na nás usmálo štěstí a byli jsme vybráni pro v tu dobu dvouměsíčního chlapečka z jiného kraje.  Z magistrátu a následně ze spisu na kraji jsme se dozvěděli všechny dostupné informace a mimo jiné pro nás důležité věci jako například to, že je od narození u přechodné pěstounky. Po prvním setkání bylo jasno. Byl to on, našeho srdce šampion a domů jsme odjížděli totálně zamilovaní. Dnes je s námi doma už více než tři roky a je to zdravý, šikovný a citlivý chlapeček, naše největší štěstí. 

Pojďme si povídat o tom, kdy ses poprvé setkala s podporou osvojitelských rodin.

Už během přípravných kurzů jsme věděli, že pěstounům jsou poskytovány podpůrné a doprovázející služby a říkali jsme si, že by bylo fajn mít i jako osvojitelé alespoň částečně takovou možnost, protože náhradní rodičovství je jiné a my jsem do toho šli poprvé, že. Když jsme končili přípravné kurzy, byla nám služba podpory osvojitelů představena a rozhodli jsme se ji začít hned využívat. A protože jsme byli s Dobrou rodinou více než spokojeni, rovnou jsem se dohodli u ní zůstat.  

Byla vám služba nějak užitečná hned od začátku? V době, kdy jste byli ještě žadatelé, nebo když Vás oslovili s miminkem? 

Už v době, kdy jsme byli pouze čekatelé, jsme se díky naší poradkyni pro rodinu dozvěděli např. o zajímavém semináři, poradila nám literaturu o NRP atd. Když jsme pak byli pro miminko vybráni, konzultovali jsme spolu jednotlivé kroky ve směru k úřadům, pomáhala nám se žádostmi na soud a byla obrovskou psychickou podporou.  

Při sžívání se synem nás navštěvovala a telefonovali jsme si a kdykoli jsem potřebovala nějakou konzultaci, vždy jsem se na ni mohla obrátit.  Dnes už máme jinou poradkyni, ale s naší první, která s námi prošla tyto začátky, které nebyly vůbec jednoduché, jsme v kontaktu dodnes.  

Dnes máme poradkyni, bez které si to už také neumím představit. Jsme spolu v kontaktu tak, jak potřebujeme. Jednou za čas se sejdeme osobně a probereme vše potřebné tak, jak to postupně s růstem našeho synka přichází. Teď jsme třeba ve fázi objevování kořenů a historie a dostáváme doporučení, které nám to usnadňují.  

Troufám si říci, že poradkyně pro rodinu se pro nás stala opravdu nenahraditelnou podporou a pomocí v náhradním rodičovství. 

To je skvělé! Vím, že jste řešili také těžké věci a právě v tu chvíli byla pro vás podpora velmi přínosná a užitečná. Povíš mi o tom víc? 

Je to tak. My jsme měli v celém procesu od začátku velké štěstí na lidi počínaje naší pracovnicí OSPOD, přes lektorky Dobré rodiny, skvělé referentky na magistrátu i na kraji, konče úžasnou přechodnou pěstounkou. Bohužel po seznámení se synem se to zkomplikovalo, zjistili jsme, že okamžité svěření do péče tak jednoduché nebude, tamní úřednice a soud nám bohužel nebyli nakloněni.  

Měsíce jsme za synem jezdili k pěstounům, kteří bydleli 2 a půl hodiny od nás. Jezdili jsme tak často, jak jen to šlo. Toto období bylo velice vyčerpávající. Kromě naší úžasné přechodné pěstounky, která nám vycházela se vším vstříc a v době návštěv se o nás starala jako o rodinu, jsme měli obrovskou podporu právě v naší poradkyni pro rodinu.  

Stalo se ale to, že i když jsme po čase nakonec dostali termín soudu a syna jsme si odvezli domů a stali se tak konečně úplnou rodinou, tahle věc ve mně zůstala někde v koutku duše nedořešená a já si uvědomila, že se s tím zpětně stále nedokážu plně vyrovnat. Pozdější zjištění, že úřednice nám neříkala úplnou pravdu a jela si ve svých kolejích a my do té doby, důvěřující všem v procesu, jsme důvěřovali i jí. Ale hlavně s nespravedlností vůči miminku, kterému čas běží úplně jinak než nám. Díky podpoře poradkyně pro rodinu a tomu, že jsme to spolu mohly probrat a pracovat na tom, jsem se dostala na tu správnou cestu, jak to zpracovat a řešit to. 

Rozumím tomu, že pro tebe bylo těžké zpracovat ztrátu týdnů, kdy jsi nemohla být se svým synem. Je skvělé, že ti v tomhle dokázala tvá poradkyně pro rodinu pomoci! Máš v tomto směru nějakou radu, doporučení pro žadatele nebo další adoptivní rodiny?  

Zjistila jsem, že mnoho adoptivních rodičů o této službě podpory osvojitelů vůbec neví, či se ji rozhodli nevyužívat. Každý má právo se rozhodnout podle sebe, ale věřím tomu, že když pak doma řeší nějaké problémy a starosti, mnohem lépe by se jim vším procházelo, pokud by měli možnost to zkonzultovat. Často totiž jde o řešení opravdu detailních situací týkajících se  NRP a s biologickým dítětem to tak není, jako je např. odlišná výchova a chování dítěte v NRP, reakce okolí, kořeny, odlišná etnicita, různé metody při výchově a komunikaci s dítětem. Poradkyně pro rodinu vás pomůže nasměrovat třeba v náročných okamžicích, které se mohou projevit v průběhu budování vazby s dítětem nebo nějaké velké životní změny týkající se dítěte, když se objeví traumatický flashback a podobně. Je možné se svěřit, protože i zde funguje mlčenlivost.  

Vzdělávání formou seminářů a klubů je skvělé, ale samo o sobě nestačí, individuální poradenství je osobní, přesně šité na míru potřebám konkrétního dítěte a adoptivní rodiny. A když se vytvoří opravdu osobní vazba, je poradkyně pro rodinu něco jako další člen rodiny.  

Druhou část článku, rozhovor s poradkyní pro rodinu najdete zde.

Pokud také chcete využít služby podpory pro osvojitelské rodiny, nebojte se nás kontaktovat!

Napište nám na email: martina.loutna@dobrarodina.cz, nebo zavolejte na číslo: 773 083 117.

Také nás najdete na našem facebooku: https://www.facebook.com/dobrarodinaops 

Jsme v tom s Vámi!