Abeceda pěstounské péče: R jako rodinná konference

Péťovi jsou tři roky a situace v jeho rodině je kritická. Před rokem přišel tatínek o práci a nové místo se mu stále nepodařilo najít. Těžko zvládá svou frustraci a ani maminka nemá kvůli dvěma zaměstnáním na péči o dítě síly. Péťa nechápe, co se stalo, a doma se trápí. Nešťastní jsou i jeho rodiče.

Někdy se rodiny dostanou do problémů, se kterými si už samy neví rady. Jednou z možností je v takovém případě svolat rodinnou konferenci. Rodinám umožňuje řešit situaci vlastní cestou ještě dříve, než za ně rozhodování přebere někdo zvenčí (například OSPOD).

Rodinná konference má formu společného setkání širokého okruhu rodiny. Organizátoři rodinné konference působí „zpovzdálí“, rodinu povzbuzují k vlastnímu řešení a zvyšují její motivaci. Naslouchají jí a ptají se, o jaké informace a jakou podporu by měla zájem. Zásadní přitom je, že sami nikdy nepřichází s návrhy řešení problémů. Smyslem je podpořit účastníky k využití toho nejpřirozenějšího – zdrojů, síly a podpory vlastní rodiny a jejího okolí.

Cílem rodinné konference je nalezení možnosti řešení dané krizové situace a vytvoření stabilního rodinného prostředí, ve kterém se děti i dospělí budou cítit bezpečně.

Problémy se řeší v rodinné síti

Ústřední roli tedy v celé konferenci hraje rodina. Nejde ale jen o dítě a jeho rodiče, kruh je dobré rozšířit o co nejvíce dalších lidí – sourozence, prarodiče, dalších členy širší rodiny a také o blízké přátele rodiny. Těmito přáteli rozumíme například kamarády nebo spolužáky, sousedy, učitele ze školy nebo vedoucího kroužků, jsou-li dítěti a rodině dostatečně nablízku. Cenný je jejich právě jejich pohled zvenčí.

Tuto „rodinnou síť“ pomáhá potřebné rodině okolo sebe vystavět koordinátor konference. Na organizaci se spolu s ním a rodinou podílí ještě zadavatel a administrátor.

Kdo je kdo – zadavatel, administrátor a koordinátor

Rodinná konference se vždy koná se souhlasem rodiny. Zadavatelem konference typicky bývá orgán sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD). K uspořádání konference ale může dát podnět rovněž doprovázející organizace, sama rodina či někdo z jejího okruhu. Právě zadavatel ve spolupráci s rodinou zformuluje základní otázku, na níž by měla konference nalézt odpověď. Například: Jak vrátit Péťovi klidný a bezpečný domov? Jak udržet kontakt dítěte s oběma rodiči? Jak vrátit dítě z ústavu zpět do rodiny?

Úkolem administrátora konference je udržovat kontakt mezi zadavatelem a koordinátorem. Se zadavatelem administrátor reviduje sestavenou žádost o uspořádání konference a koordinátora metodicky vede. Administrátorem by měl být člověk nezaujatý, který je proškolený v sociálně-právní ochraně dětí, ale zároveň není pracovníkem OSPOD. Konferenci administruje odborník, který je v rodinných konferencích proškolen.Dobrá rodina nabízí administrování rodinných konferencí ve všech regionech České republiky.

Koordinátor rodinné konference je odborník nezávislý na institucích poskytujících sociálně-právní ochranu dětí. Během konference je rodině nejblíže, zajišťuje jí potřebné informace a dohlíží, aby celý proces probíhal v souladu s nejlepším zájmem dítěte. Přes intenzivní kontakt s rodinou zůstává nestranný. Celou organizací vytváří rodině zázemí pro nacházení vlastních řešení.

Než konference začne

Přípravu rodinné konference (místo, účastníci, způsob vedení) zajišťuje koordinátor, vše ale v souladu s přáními rodiny. Důležitým úkolem koordinátora je připravit na rodinnou konferenci také všechny účastníky, obzvláště citlivě pak děti. Nejmenší účastníci konference se zpravidla s koordinátorem několikrát předem sejdou.Cílem jejich setkání je povzbudit dítě k projevení vlastního názoru, ať už se týká samotného řešení situace nebo třeba toho, kdo se konference zúčastní. Každé dítě (ale v případě potřeby také každý další účastník) musí mít na rodinné konferenci svou podpůrnou osobu. Je to někdo, komu dítě důvěřuje a kdo dokáže hájit jeho zájmy. Touto osobou může být rodinný příslušník, známý nebo třeba starší kamarád dítěte.

Rodinná konference má podobu jednorázového setkání. V případě pozitivní zkušenosti je pak možné rodině nabídnout konferenci i pro jiné situace.

Na samotném setkání: Sdílení, plán a jeho představení

Samotné setkání má tři fáze.V první se sdílí informace. Každý z účastníků se představí, dozví se principy konference i organizační pokyny. Všichni také podepíší prohlášení o mlčenlivosti. Podrobně se představí situace rodiny a cíle svolané konference. Této části se účastní i klíčový sociální pracovník, který s rodinou pracuje a na setkání krátce promluví. Přizváni mohou být i další odborníci, kteří představí, co rodině mohou v případě jejího zájmu nabídnout.

Rodina pak sestaví takzvaný plán rodiny. Pracuje na něm vlastními silami a podle principů a pravidel, se kterými byli koordinátorem seznámeni v průběhu příprav konference i v první, seznamovací fázi setkání. V plánu se snaží najít odpověď na základní otázku konference. Plán obsahuje nejen konkrétní úkoly potřebné ke zlepšení situace, ale je v něm také přesně určeno, kdo a do kdy úkoly splní a co se stane, pokud se tak nezdaří (krizový plán). Sestavit plán může trvat několik hodin, zpravidla nejméně dvě a nejvíce osm hodin. Účastníci tento plán sestavují sami, koordinátor je jim ale nablízku (například ve druhé místnosti připravený zodpovědět dotaz). Koordinátor stále ctí smysl konference, sám nepřichází s konkrétními odpověďmi či návrhy, ale snaží se rodinu navést k nalezení vlastního řešení.

V poslední fázi setkání rodina představuje sestavený plán. Koordinátor by měl dohlédnout, aby úkoly a postup jejich řešení byly co nejkonkrétnější a časově jasně ohraničené. S účastníky se také dohodne, kdy a jak jim plán rozešle. Přijetí plánu, se kterým rodina souhlasí, následně hned na místě schválí zadavatel (např. pracovník OSPOD), který se k setkání přidá znovu v této závěrečné fázi.

Posílení soudržnosti a důvěry ve vlastní schopnosti

Zpravidla po čtyřech týdnech koordinátor rodině telefonuje a povzbuzuje ji k pokračování v práci. Na naplnění plánu dohlíží sociální pracovník.

Rodinná konference nabízí možnosti řešení vlastními silami. Vychází z předpokladu, že prostředí vlastní rodiny je pro dítě nejlepší možnou formou péče a že rodina nejlépe rozumí své situaci. Cíle a úkoly určené bez zásahu zvenčí rodinu motivují k jejich plnění a posilují soudržnost rodiny.Zlepšení situace povzbuzuje důvěru rodiny ve vlastní schopnosti, které jí mohou pomoci při dalších zátěžových situacích v budoucnu.