Vaše holčička Natálka se pak ale naštěstí dostala do přechodné pěstounské péče…
To bylo ještě o něco později. Její teta ji odvedla na OSPOD s tím, že má podezření na sexuální zneužívání. Následně byla Natálka umístěna k pěstounce na přechodnou dobu, u které byla rok a půl.
Tak si říkám, co se stane, když se takto hluboce traumatizované dítě dostane do normální rodiny a je mu věnována láskyplná péče? Po všech těch letech, po tom, co se jeho mozek vyvíjel v úplně jiných podmínkách…
Když Natálku pěstounka poprvé uviděla na OSPODu, byla překvapená, protože na židli seděla malá oteklá holčička, která špatně chodila a měla zkroucené prsty na rukou. Celá se třásla, a když seděla nebo stála, měla tendenci houpat se dopředu a dozadu. Působila tak trochu jako dítě po obrně. Byla jakoby vypnutá – úplně bez emocí.
Doma pak pěstounka postupně přicházela na to, že Natálka neumí spoustu věcí, které umí její vrstevníci. Měla velmi špatnou hrubou motoriku. Vyjít například malý kopec nebo stát na jedné noze bylo nemyslitelné. Také v jemné motorice byla Natálka velmi pozadu. Pěstounka zjistila, že nezná mnoho běžných věcí, například se jí Natálka ptala co je to banán, když jí ho nabídla k jídlu.
Natálka měla velmi malou slovní zásobu, takže ani nerozuměla mnoha situacím, které se kolem ní děly. Hodně se ptala, ale bylo vidět, že odpovědi jí vůbec nezajímají a že jim vlastně vůbec nerozumí. Natálka na sebe také za každou cenu strhávala pozornost všech dospělých v okolí.
Pěstounka se jí například snažila číst pohádky, ale po několika větách, kdy Natálce vysvětlovala každé druhé slovo, to vzdala. A podobně to bylo i s pohádkami v televizi. Natálka se nedokázala na nic soustředit a vnímat.
Martino, víte jak náročná péče to tenkrát pro pěstounku byla? Co třeba Natálce pomáhalo?
Pro přechodnou pěstounku byla péče o Natálku velkou výzvou už s ohledem na to, že Natálka byla její první pěstounské dítko. Měla za sebou nějaká školení a přípravy, ale nebyla vůbec připravená na to, jak pečovat o tak silně traumatizované a nesocializované dítě. Nejdřív s Natálkou oběhala běžné lékaře, ale ti jen konstatovali opoždění v hrubé i jemné motorice a mentální retardaci, ale Natálku by nechali tak, jak je. Neměli ambice jí pomoci. Takže hledala dál, absolvovala školení zaměřené na takto traumatizované a zneužívané děti. To jí poskytlo užitečné rady co a jak.
Natálce hodně pomáhalo, pokud měla velmi jasně definovanou strukturu dne, ideálně každý den velmi podobnou. Dále pěstounka zjistila, že je třeba jasně a pevně držet hranice.
O hranicích budeme později mluvit podrobněji, protože vím, že Vy, Martino, je máte s Natálkou uchopené trochu jinak. Byly tu ještě nějaké další postupy, které se přechodné pěstounce osvědčily?
Zjistila třeba, že Natálka potřebuje především ji a jenom ji. Proto eliminovala počet dalších osob nebo návštěv u ní v domácnosti. Bylo potřeba, aby se Natálka navázala pouze a jen na ni. Také minimalizovala změny prostředí, protože Natálka špatně snášela, když šly třeba na hřiště. Jednak si neuměla hrát s jinými dětmi, ale ani neuměla vylézt na atrakce a hrát si na nich. Bylo to pro ni všechno nové a těžké. Obecně vše nové, co se po Natálce požadovalo, byl velký problém. Situace velmi často končila plačtivou, hysterickou scénou.
Tomu rozumím, vše nové byl pro Natálku velký stres, kterému se bránila. Cvičila pěstounka s Natálkou nějak?
Pěstounka nejdřív zašla s Natálkou ke známému fyzioterapeutovi, který jí odblokoval mnoho zablokovaných částí zad. Proto také byla tak moc oteklá. Měla celé tělo zkroucené a ve velké nepohodě. Odblokování moc pomohlo.
Poté následovalo cvičení. Pěstounka totiž zjistila, že Natálka tak špatně chodí, protože vynechala ve vývoji dva důležité mezníky. Nikdy totiž jako batole nelezla a neplazila se. Takže se na radu fyzioterapeutů vrátila s Natálkou k nácviku těchto dvou důležitých pohybových vzorců. A to bylo těžké, Natálka vůbec nechtěla spolupracovat. Následně pak začala pěstounka s Natálkou chodit ke specializované fyzioterapeutce, která s ní prováděla různá balanční cvičení a snažila se jí pomoci zlepšit chůzi a celkové držení těla.
Takže během té doby, kdy byla Natálka u přechodné pěstounky, spolu odpracovaly velký kus práce. Posouvala se Natálka jen dopředu, nebo se vyskytly i nějaké propady?
Bohužel, bylo to obojí. Vím, jak těžké pro pěstounku bylo, když po několika prvních měsících péče, kdy už na tom Natálka byla o dost lépe, přišla první nemoc a s ní také obrovský regres ve všech směrech. Z Natálky jako by najednou bylo dvouleté dítě, které jen s otevřenou pusou sedí na posteli. Pěstounka tenkrát zjistila, že Natálce při těchto skocích zpět moc pomáhá houpání. Takže Natálka strávila většinu nemocí na speciální houpačce, kterou měla pěstounka zavěšenou v obýváku.
První díl najdete zde: https://dobrarodina.cz/2020/09/terapeuticke-rodicovstvi-1-dil-celou.html
Třetí díl najdete zde: https://dobrarodina.cz/2020/10/terapeuticke-rodicovstvi-3-dil-vubec.html
Čtvrtý díl najdete zde: https://dobrarodina.cz/2020/10/terapeuticke-rodicovstvi-4-dil-dam.html
Pátý díl najdete zde: https://dobrarodina.cz/2020/10/terapeuticke-rodicovstvi-5-dil-natalka.html
Šestý díl najdete zde: https://dobrarodina.cz/2020/10/terapeuticke-rodicovstvi-6-dil-jsem.html
Sedmý díl najdete zde: https://dobrarodina.cz/2020/10/terapeuticke-rodicovstvi-7-dil-jako.html
Osmý díl najdete zde: https://dobrarodina.cz/2020/11/terapeuticke-rodicovstvi-8-dil-budes.html
Devátý díl najdete zde: https://dobrarodina.cz/blog/terapeuticke-rodicovstvi-9-dil-jakoze-si-me-najdes/
