Svůj příběh nám napsala Adéla, která vyrostla v pěstounské péči u své babičky. Adéle moc děkujeme, že se s námi takto otevřeně podělila!
V posledních pár měsících jsem se začínala všímat toho, že si můj otec našel oblibu v motorkách. Přišlo mi to však v tu dobu normální, do té doby, než začal hazardovat se svým životem.
Jednoho dne jsem přespávala u babičky a oba moji rodiče si chtěli vyjet na výlet na motorce. Říkala jsem tátovi, ať nejezdí, byl totiž po úraze. Jenže mě nikdo neposlouchal a jeli. Měla jsem z toho špatný pocit, ale s nikým jsem o tom nemluvila. K večeru se ozval telefon. V momentě, kdy mi babička řekla, že měli nehodu, se se mnou všechno zatočilo a nevěděla jsem, co mám dělat.
Ta chvíle, kdy jsem zjistila, že jsem bez rodičů, byla hrozná. Byla jsem strašně vděčná babičce, že si mě k sobě vzala. Měly jsme ale zezačátku problémy, na obě to mělo hrozný dopad. Hádaly jsme se, ale většinou to byla tak trochu moje vina. Stále jsem se nemohla vypořádat se svojí situací, a proto jsem „kopala kolem sebe“. Měla jsem kvůli tomu i problémy ve škole. Jediné, co mi pomáhalo, bylo psaní.
Jsem hrozně ráda, že se vztah mezi mnou a babičkou zlepšil. Dneska si pomáháme, nehádáme se a minulost nás už netíží.
S babičkou si říkáme všechno. Vždycky, když přijíždím z internátu domů, těším se, že si s ní můžu popovídat, svěřit se jí s dobrým i špatným, co se mi za ten týden stalo, a společně to vždycky probereme. Za to jsem hrozně ráda, protože vím, že jí opravdu můžu říct všechno, ona mi vždycky ráda poradí, a když potřebuje ona, pomůžu i já jí. Možná, že to bude znít trochu divně, ale s rodiči jsem takový důvěrný vztah neměla. Neříkali mi všechno a nebyli ke mně upřímní.
Další zážitky a příběhy náhradních rodin:
Drogová past a babička pěstounkou
A další příběhy.