Pěstouni nejsou odborníci – nezvládnou se postarat o cizí dítě, natož o dítě s handicapem
Do pěstounských rodin skutečně přichází děti, které odbornou péči potřebují. Vedle narušeného psychického vývoje pěstouni řeší často také různé fyzické problémy. Právě proto je ale systém nastavený tak, že pěstouni mají otevřený přístup k odborníkům, kteří mu handicap dítěte pomohou zvládnout.
Stejně jako se takto o děti s postižením starají biologičtí rodiče, není důvod, aby tutéž péči nezvládali také pěstouni.Ano, nejsou to odborníci. To ale nejsou ani biologičtí rodiče – a přece nikdo neargumentuje tím, že by měli dát své dítě do ústavu, protože péči o něj nezvládnou.
Už od svého rozhodnutí stát se pěstounem jsou pěstouni vedeni k tomu, aby si uvědomovali náročnost péče o dítě (natož o dítě s handicapem) a nutnost odborné podpory. Učí se, že pěstounská péče není totéž co rodičovství a že říci si o pomoc není selháním, ale naopak znakem zodpovědnosti.
Pěstouni musí povinně absolvovat odbornou přípravu a podle zákona se také během celého průběhu výkonu pěstounské péče dále vzdělávat.
K ruce jsou pěstounům OSPOD, doprovázející organizace a celá škála odborníků. Díky tomuto kooperativnímu systému pomoci se tak v současné době pěstounské rodiny starají i o děti se závažnými zdravotními problémy.
Na život v rodině má právo každé dítě – i to s postižením. Láska a milující péče jsou pro jeho další vývoj klíčové.
PODPORUJTE S NÁMI RODINNOU PÉČI. DĚKUJEME.
Sledujte s námi další Fakta a mýty!
Mýtus č. 1: Dětem v ústavech vlastně nic nechybí
Mýtus č. 2: Pěstounství je totéž co rodičovství
Mýtus č. 4: Dítě se bude stěhovat z rodiny do rodiny
Mýtus č. 5: Lepší je žádná vazba, než když ji dítě musí překlopit
Mýtus č. 6: Zaměstnanci ústavů ztratí vinou pěstounů práci
Mýtus č. 7: Přechodné pěstounství nesmí být zaměstnáním
Za spolupráci při vyvracování mýtů děkujeme Asociaci Dítě a Rodina.
