Pokud se miminko v prvních měsících života naučí vztahu, může ho později přenést na jinou osobu – třeba na své biologické nebo adoptivní rodiče. Pokud ale schopnost vytvářet vazby nezíská, bude narážet na problémy s navazováním přátelských nebo partnerských vztahů už napořád.

Proto je z pohledu nejlepšího zájmu dítěte, které nemůže od narození vyrůstat ve vlastní rodině, jednoznačně lepší citlivá změna blízké osoby než její úplná absence. Ocitne-li se dítě v raném věku bez blízké osoby, a to i na dobu několik měsíců, má to vždy negativní a nevratný dopad na jeho vývoj.

Chybějící pevná vazba pečující osoby se u dítěte promítá také v jeho sebepřijetí a sebepoznání. Pro dítě bude i v dospělosti obtížnější pracovat se svými emocemi a rozumět světu. Navenek se může chybějící vazba projevit také poruchami učení nebo chování. Naopak posilováním citové vazby od nejranějšího dětství roste z dítěte sebevědomý, společenský a zdravě se vyvíjející člověk schopný lásku přijímat i dávat.

A jak citová vazba vzniká?

Citová vazba (anglicky attachment) se mezi miminkem a pečující osobou (nebo osobami) vytváří během prvních zhruba šesti měsíců života. Čerstvě narozené miminko je stoprocentně závislé na ostatních. Pláčem, smíchem nebo třeba očním kontaktem nám dává najevo, co právě potřebuje. Chce jíst, pomazlit se, přisunout hračku nebo třeba otočit v postýlce. Pokud na tyto jeho potřeby někdo správně reaguje, vytváří se u něj citová vazba a jeho mozek si zároveň zaznamenává svět jako bezpečný přístav. Jestliže ale miminko pláče a nikdo ho netiší, nemá se na koho usmívat nebo ho nikdo nevezme do náruče, stahuje se do sebe a zapisuje si svět negativně. Jeho mozek se vyvíjí zásadně odlišným způsobem.

Autor teorie attachmentu John Bolwby už v 50. letech provedl sérii pokusů, kterými ukázal, že dítě vztah s pečující osobou nenavazuje na základě prostého uspokojování hladu, ale právě na způsobu reagování na jeho potřeby. Pro správný vývoj není stěžejní miminko nakrmit, přebalit a uložit do postýlky, ale reagováním na jeho potřeby mu dávat pociťovat bezpečí, lásku a přijetí.

Zkušenosti, které miminka získají ve svých prvních měsících, se otiskují do jejich celého života.

PODPORUJTE S NÁMI RODINNOU PÉČI. DĚKUJEME.

Sledujte s námi další Fakta a mýty!

Mýtus č. 1: Dětem v ústavech vlastně nic nechybí

Mýtus č. 2: Pěstounství je totéž co rodičovství

Mýtus č. 3: Pěstouni nejsou odborníci, o děti se postarat nezvládnou

Mýtus č. 4: Dítě se bude stěhovat z rodiny do rodiny

Mýtus č. 6: Zaměstnanci ústavů ztratí vinou pěstounů práci

Mýtus č. 7: Přechodné pěstounství nesmí být zaměstnáním

Za spolupráci při vyvracování mýtů děkujeme Asociaci Dítě a Rodina.